Od autora: publikováno v časopise Telenedelya. Tady je neupravená verze, stejně jako všichni ostatní v dětství jsem četla pohádku o Popelce. Sledoval jsem moderní filmy, které vykreslovaly tento skutečně archetypální děj, ale nečekal jsem, že potkám skutečnou Popelku. Samozřejmě to nebylo její jméno. Říkejme jí Zlata, abychom nezapomněli, komu se podobá. Zlata nebyla moje klientka. Je to moje sousedka, která za mnou pravidelně chodí. Přistěhovala se k nám před dvěma lety spolu se svou tchyní a dítětem svého bývalého manžela! Pracuje jako zdravotní sestra na městské klinice a přivydělává si masážemi a injekcemi – to dělá u klientů doma. Její tchyně také jako dítě četla pohádky a zdá se, že její oblíbenou postavou byla zlá macecha. Křik Zlatčiny tchyně byl slyšet i v mé kuchyni. Po Zlatě se vyžadoval dostatek peněz, neustálé aktivity s dítětem a uklizený byt. Její tchyně věřila, že je příliš slabá a neumí ani umýt nádobí. Zapomněl jsem říct, že mé dceři bylo v té době 17 let, nazývat ji dítětem 29leté Zlaty. Jiný člověk, který by se ocitl na Goldově místě, by byl rozhořčen, zavolal svému bývalému manželovi, podal mu neochotnou matku i s dítětem, zavřel dveře a začal žít od nuly. Zlata se ale vydala úplně jinou cestou. Ve skutečnosti si vydělávala peníze, uklízela byt a vedla vzdělávací rozhovory se svou nevlastní dcerou. A to vše bez stížností! Navíc při vyprávění o svém životě prostě zářila štěstím. Nejdůležitější vlastností Zlatina je bezmezný optimismus. Řekla mi, jaké je to požehnání žít, že má neporušené ruce a nohy a má povolání, které ji živí. Ve skutečnosti člověk ke štěstí nepotřebuje mnoho. A pokud vyhodí svou rodinu, bude osamělá, nebude mít motivaci pracovat a miluje je. Zlata je jako baterie, vše dělá s velkou radostí. I když ke mně po dalším zúčtování s tchýní přijde na čaj, září štěstím, že má se sousedkou s kým čaj pít. Zlatka má auru jakési víry v zázraky, jedinečnost života a univerzální optimismus. Za dva roky si získala slušný počet přátel a v práci se objevilo mnoho klientů. Prázdniny prožila tak, že se na ně dlouho vzpomínalo. Minulý Nový rok ona a její přátelé odjeli oslavit do jiného města. Na cestě jsme museli strávit asi tři hodiny. Místo toho, aby seděla ve vlaku a koukala z okna, ona a její přítel se oběsili pozlátkem, prohlásili se za Sněhurku a on za Otce Frosta a táhli celou společnost po vagónech. Přišli s textem: „My sami nejsme místní lidé, přijeli jsme z dalekého Laponska, blahopřejeme vám k novému roku!“ Zároveň vyprávěli vtipy. Čas na cestě utekl bez povšimnutí, množství radosti všech účastníků se nedá změřit. Ve stejném vlaku potkala muže, který se samozřejmě ukázal jako muž jejích snů. Tohle všechno je Zlata. Na první pohled docela obyčejný, normální muž, ale Zlata v něm samozřejmě viděla diamant. Nyní spolu chodí a vypadá to, že věci směřují k manželství. Ale nebudu věci uspěchat. Občas ke mně přijdou na konzultaci lidé, kteří mají materiálně i společensky mnohem víc než Zlata. Ale ze svého života nezažijí ani setinu štěstí, které má ona. Vždy očekávají, že přijde Ježíšek a přinese svátek. Že za ně někdo bude žít jejich život. A že by bylo lepší, kdyby se narodili v jiném městě, zemi nebo planetě. Jaké je tajemství? Všechno je velmi jednoduché: 1. Jako v písni: „Mezi minulostí a budoucností je jen okamžik, tomu se říká život.“ Zlata teď žije. Ne minulé události a ne budoucí úspěchy. Měli byste si vážit každého okamžiku svého života. Koneckonců, nemá koncepty. 2. Láska. Nikoli vznešená filmová láska, která je jen někde daleko, ale lidská, laskavá, k bližním i k sobě. 3. Kreativita. Dejte si dovolenou, věřte mi, rodino!