"E-he-he," povzdechla si Emelya protáhle, seděla u stroje a smutně zírala na kostku modré oblohy v okenním otvoru továrního areálu. - Proč je to tak těžké, Emilyan? - ozvalo se náhle zezadu. Partner přinesl várku nástrojů na ražení a zvědavě se podíval na zachmuřenou kolegyni "Jé, já jsem blázen, takovou holku jsem vyfoukl." A ona... je krásnější než kdokoli jiný na světě. Bohyně! - a Emelyan zvedl ruku, jako by si skutečně představoval, že jeho bohyně nyní sestoupí z nebe a objeví se před ním. A ve svém gestu ztuhl. Pak vytáhl dvě cigarety, jednu si zapálil a druhou podal svému příteli, mlčky si ji vzal, rozhlédl se, opřel se o stroj a kývl Emelyanovi na nástroje. - Oh, počkej chvíli! Nyní. Chápeš, mám duševní ránu, bolest. Touha. No a jak to tam řeknou? Vezmu to do rukou,“ a ostrým pohybem tu část uchopil, „a mám ji před očima. No, jak tady může člověk fungovat, co? ******** Ale opravdu, jak to funguje, když má člověk duchovní zkušenost? A co mu radíte? Možná k psychologovi, co, ale proč potřebuje psychologa, když má věrného soudruha, se kterým si po práci může vylít celou duši? A co je nejdůležitější, uslyší a pochopí vás a také vás bratrsky obejmou, říkají: "Nevzdávej se, příteli, stále najdeš svou bohyni." No, uplyne den, další, pátý a všechno pomine. Stejně jako vzdálený rok 1967... Pryč jsou doby, kdy člověk mohl sedět u stroje s nástroji a monotónně dělat svou práci, snít o krásné bohyni. A vůbec nezáleželo na tom, v jakém je stavu, na co myslí a co ho trápí... Plán byl, dílo bylo hotovo. A pokud je nějaký problém, pak vám kamarád vedle vás podá sklenici s gestem „řekni mi, příteli, já ti budu rozumět, dnes je to naopak. Monotónní a nezapojující práci vykonávají roboti, ale společnost a svět potřebuje vynalézavého a aktivního člověka Dnes jsou drazí, plnoštíhlí, zdraví lidé se stabilní psychikou a jedinečnými talenty Dnes potřebujeme aktivní a psychicky zdravé lidi! Terapie u psychologa není ostuda, je to prestižní! To znamená, že investujete do sebe, do svého stavu, do blaha své rodiny a společnosti Souhlasíte se mnou, nebo si stále myslíte, že psychologa potřebují jen „blázni“? Máte pocit, že jedinečnost a vynalézavost se dnes stávají nejcennější devizou??