Dívka v psychologově ordinaci se vmáčkla do křesla a tiše řekla. "Chci ti říct o svém strachu z koronaviru... Co píšou a říkají v médiích... je to strašné... co nás čeká?..." Prsty se zaryla do opěradla židle, její klouby zbělela a ona začala zoufale plakat... Extrémní situaci si často spojujeme jako skutečnou událost, která na nás měla nebo stále má dopad. Ale v poslední době se setkávám s tím, že „INFORMACE“ sama o sobě je již tím faktorem, tou událostí, která na nás má extrémní a stresující dopad. Jde o informace, které získáváme z masových komunikací a informačních systémů. Zpráva, kterou dostáváme, když čelíme této informaci. Tuto zprávu jsme dostali jednou nebo se tato informace neustále duplikuje a přichází k nám z různých kanálů a zdrojů, které mají velmi silný negativní dopad na člověka na jeho psychiku, fyzickou kondici a chování člověka a jeho reakce na extrémní informace je z velké části určován pocitem strachu a To je v pořádku. To pomáhá mobilizovat fyzický a duševní stav. Ale když je pocit strachu tak silný, že překročí přijatelnou hranici a člověk ztratí kritický postoj k vlastnímu strachu a není schopen ovládat své činy a činit logicky podložená rozhodnutí. Když mizí metakomunikace s vnějším světem a ostatními lidmi, když je člověk zcela pohlcen extrémními stavy. Objevují se různé psychotické poruchy a stavy paniky, afektu nebo strnulosti. Když se člověk po obdržení informace ocitne v extrémní situaci, prochází v první fázi, kdy se setkává s informacemi Časem to člověk buď ignoruje, nevnímá, marginalizuje, nebo zažívá neuvěřitelný psychický stres, pocit strachu a zoufalství. Samotná informace ho šokuje. Ve druhé fázi, kdy informace dosáhnou uvědomění, začínají převládat pocity úzkosti, zmatenosti, panické reakce, depresivní stavy, chybí motivace k aktivitě a morální standardy chování se snižují. Nebo se člověk snaží těmto informacím porozumět, analyzovat je. Pochopte jeho pravdivost. A hledá možné možnosti, jak se s tím vyrovnat. Nebo to nadále ignoruje a nijak se s tím netýká. Ve třetí fázi člověk přeceňuje své vlastní zkušenosti a pocity. Přeceňuje informace, které se k němu dostaly. Pokud informace pocházejí z hromadných sdělovacích prostředků, může se povaha těchto informací změnit. Jsou přijímány různé doplňující informace a spolu s nimi je popsán další vývoj událostí. Stav se může postupně stabilizovat. Informační traumatické faktory mění pohled člověka na život i na sebe. Nebo se mohou stát chronickými a udržovat poruchu a přispívat k vážnému duševnímu stavu PTSD. Chování člověka v náhle vzniklé extrémní situaci je do značné míry determinováno emocí strachu, kterou lze do jisté míry považovat za fyziologicky normální, neboť přispívá k nouzové mobilizaci fyzického a duševního stavu nutné k sebezáchově. Se ztrátou kritického postoje k vlastnímu strachu, objevením se obtíží v cílevědomých činnostech, snížením a vymizením schopnosti ovládat činy a logicky podložená rozhodnutí, různé psychotické poruchy (reaktivní psychózy, afektivně-šokové reakce), např. vznikají i stavy paniky. Známky extrémních podmínek. Tyto stavy se mohou vyskytovat jako pozadí a nejsou spojeny s prožíváním informací, které člověk dostává z médií. Zaměření pozornosti na různé fyzické, emocionální a behaviorální projevy pomůže identifikovat jejich příčiny..