Od autora: Jak využít projekce ve prospěch vlastního rozvoje Další materiál ke konzultaci. „Člověče, jako v zrcadle, svět má mnoho tváří. Je bezvýznamný – a je nezměrně skvělý! — Omar Khayyam Téma projekcí se asi nedotkli jen ti nejlínější. Projekce, jako psychologická obrana, umožňují člověku chránit si pro sebe svou hodnotu – sebehodnotu. Málokdo v reálném životě správně používá tento typ psychologické obrany pro svůj vlastní prospěch, častěji pouze pro ospravedlnění své nedokonalosti. Například pokud se člověk rozhodl pracovat sám se sebou prostřednictvím projekční metody. Pak už věnuje pozornost jen těm nejneškodnějším projevům sebe sama ve světě kolem sebe. Pocit velmi podrážděný. Záměrně to začíná „hasit“ a ospravedlňuje se tím, že „je to ve mně, ale je to vyjádřeno mnohem méně“. Mechanismus projekce je velmi jednoduchý. Když si člověk všimne něčeho nevkusného za sebou a neměl čas to potlačit, uchýlí se k následujícímu mazanému manévru: na nevědomé nebo slabě vědomé úrovni dochází přibližně k následujícímu uvažování: „Nejen já zažívám pýchu, ale zakoušejí ji i ostatní. .Ve svých nedostatcích nejsem sám navíc, to znamená, že mám méně hrdosti, a proto jsem lepší než ostatní jeho sebevědomí a zachraňuje se před mnoha nepříjemnými zkušenostmi ze seberozvoje. Tato situace je často posílena dalším významným bodem, který stojí za pozornost, je také jedním z obranných mechanismů – „nejlepší obrana je útok“. Když je člověk konfrontován s překážkou nebo hrozbou (která je často vymyšlená), nevědomě projevuje agresi více či méně vyjádřenou. Jakmile je člověk ve stavu agrese, zcela zapomene na projekce a nechá interakční situaci postupovat neproduktivně. I když by bylo moudřejší sledovat pouze agresi vznikající v člověku nebo jiné negativně zabarvené podráždění, právě to je signálem přítomnosti projekce, čím silnější je podráždění, tím silnější projekce, tím více pozornosti být zaplacen za pochopení situace Všichni lidé v našich životech jsou zrcadly, které odrážejí, že máme jen sami sebe. Nezáleží na tom, co vidíme – pozitivní nebo negativní – vše je náš odraz. Nemůžeme vidět v zrcadle to, co není před ním, v čem nejsme, nevidíme v jiném, ať chceme, jak moc chceme. Proto je důležité vidět nejen to „špatné“, ale i „dobré“. „Dobré“ viděné v někom by mělo být posilováno v něm samotném, to „špatné“ by mělo být naplněno kvalitou Projekce fungují velmi přesně s lidmi, kteří jsou nám blízcí: s rodiči nebo manželi nebo dětmi nebo blízkými přáteli. Vždy přitahujeme partnery, jako jsme my. Jsou nejlepšími pomocníky v našem seberozvoji. Samozřejmě je snazší říct partnerovi, co se nám na něm nelíbí, a opustit ho, najít si jiného, ​​kterého si zpočátku vybereme na základě stejné podoby jako my. Trik je ale v tom, že na začátku vztahu v člověku vidíme své „dobré“ a teprve potom, když zvážíme všechno „dobré“, začneme vidět to „špatné“, které nechceme použít. pro náš vlastní prospěch volíme tu nejprimitivnější možnost – další hledání podobného „dobrého“ partnera. V tomto ohledu je rozvod v rodinných vztazích neproduktivní, protože další partner bude mít identický soubor vlastností, liší se pouze svým jménem. Absolvování lekce „živých zrcadel“ je pravděpodobně jednou z nejzajímavějších a nejvýznamnějších rozvojových praktik pro každého z nás. Absolvováním této lekce nebudete schopni přelstít zrcadlo, můžete pouze oklamat sami sebe tím, že odmítnete přijmout to, co. Vidíte, ale bude to jako zůstat druhý rok v jedné a stejné třídě, bohužel, chůze na hrábě je pro mnohé oblíbenou zábavou v životě. Ukončená lekce zrcadlení je, když se naučíte vidět osobu před sebou tebe, a ne tvůj odraz v něm. To je, když vidíte jen krásu duše tohoto člověka,!