Žil jednou jeden starý vypravěč. Bylo mu dvě stě let, možná víc, nebo o něco míň... Nikdo nevěděl. A vůbec to nevadilo. Hlavní věc je, že byl velmi, velmi moudrý. Každý večer se kolem něj shromáždil zástup dětí a on vyprávěl novou pohádku. Znal tolik pohádek, že se nikdy neopakovaly. A protože byl starý a zapomnětlivý, určitě si pozval na pomoc některého ze svých posluchačů, aby mu řekl vše, co zapomněl. Jednou vyprávěl pohádku o holčičce, která žila v jednom velkém Městě co tam jsou? - Pomyslel si vypravěč a zvedl oči k nebi, "Jiná," odpověděl asistent "A laskavý, chytrý, laskavý, přátelský, úhledný a starostlivý." že,“ pokračovala vypravěčka a její postava byla přátelská a veselá. Bůh ji obdařil různými ctnostmi... "Ale to nebylo v její postavě...," pomyslel si znovu vypravěč... "Sebevědomí?" – byl překvapený stařec „To jsem si myslel,“ zastyděl se mudrc potutelně a pokračoval: „Vyprávěli jí o té důvěře doma i ve škole. A tato sebedůvěra jí chyběla natolik, že každý den snila o tom, že ji získá, a pak jednoho dne procházel ulicí, kde bydlela, obchodník s harampádím. Sbíral staré věci a dětem na oplátku dával lízátka. A Dívka běžela domů, aby přinesla své obnošené boty obchodníkovi s harampádím a vyměnila je za sladkosti. Když přinesla své boty a dala je obchodníkovi s harampádím, podíval se pozorně na Dívku a řekl: "Kdykoli přijdu do vaší ulice, přinesete mi nějaké věci." Máš tak ráda cukroví, "Ne," odpověděla Dívka "Je mi líto, že jsi velmi špatně oblečená, a chci ti alespoň s něčím pomoct." Za vaši laskavost vás chci odměnit. Zde je vaše vstupenka na cirkusové představení. Bude se konat na náměstí města. Pojď, milá dívka. Bude tam spousta zajímavých věcí Poděkovala obchodníkovi s harampádím, vzala si lístek a utíkala spokojeně domů. V poledne se vydala na náměstí, kde stál cirkus Chapiteau. Její místo bylo hned vedle arény, odkud dokonale viděla legrační klauny, akrobaty a cvičené opice, ale pak přišel na scénu iluzionista se svým zvláštním počinem. Prohlásil, že může splnit každé přání každého, kdo se odváží přát si všechno možné. Dívka chtěla získat sebevědomí tak moc, že ​​vběhla do arény jako první "Co chceš, děvče?" - Kouzelník se jí zeptal - Chci si být jistý. - Získáš svou důvěru. Jen mi na oplátku musíš něco dát "Ale já u sebe nemám peníze," vzrušila se dívka "Potřebuji něco, co stojí víc než peníze." – byla úplně zmatená „Máš nějakou dovednost nebo povahový rys, kterého jsi připravený se bez lítosti vzdát?“ Dívka byla tak nezkušená, že mnoho jejích vlastností neznala, nikdo jí nikdy neřekl, čím je jako. A první, co ji napadlo, vyhrkla jedním dechem: „Jsem připravena dát prázdné sliby…“ „Dobře,“ řekl kouzelník, budeš si jistá a podal jí lesklou maličkost Ale jakmile předal Dívce krabici, všechno kolem zmizelo a Dívka se ocitla uprostřed temné opuštěné ulice. Opravdu se chtěla podívat do krabice. Ale byla taková tma, že nebylo možné vidět obsah. V dálce hořela osamělá lucerna a když se přiblížila ke světlu, znovu otevřela lesklou rakev. Ale stále to bylo prázdné. Nemohl oklamat její naděje! Rozrušená Dívka zamířila k domu. Ten večer usnula, sotva se opírala o polštář... Mezitím při vyprávění pohádky usnula i stará vypravěčka. Kolem sedící děti ztichly, aby starce nevzbudily. Moc chtěli vědět, jak pohádka skončila, ale stařík upadl do hlubokého spánku... Začali tedy pomalu.