Chci napsat sérii článků o konfliktu. Velmi často během sezení musíme mluvit o základech zvládání konfliktů, ale než se podělím o své znalosti a myšlenky o konfliktu, vidím potřebu probrat myšlenku bezkonfliktnosti. Není žádným tajemstvím, že v moderním vzdělávacím systému je konfliktům věnován malý prostor, konflikt je navíc vnímán jako něco jedinečně negativního a bezkonfliktní chování je povýšeno na ctnost a znak dobré výchovy. A takoví bezkonfliktní lidé se často stávají klienty psychologů. Samozřejmě nyní můžeme začít odhalovat nekonfliktnost jako ideál, ale myslím, že stojí za to pokusit se pochopit, odkud tato myšlenka pochází, jaká je její povaha Jedním z důvodů je nepochybně přímý přínos pro rodiče: čím méně dítěte konflikty a čím více se vším souhlasí, tím je pohodlnější a stojí za to mu vštípit, že být dobrý znamená být bezkonfliktní To samé se děje ve skupinách, ve školce, ve škole, je to víc pro vychovatele a učitele vhodné, pokud děti nekonfliktují a hloupě dodržují rutinu Dítě toto vyhýbání se konfliktům vstřebává dále v dospělosti, snaží se to dodržovat a učit to své děti. To znamená, že myšlenka nekonfliktu je přímým společenským řádem. Samozřejmě, v ideální společnosti by to asi byla opravdu ctnost, ale jak ukázala historie, taková utopická společenství se vždy stala totalitní, v níž bylo jen málo místa pro jednotlivce, ale přesto myšlenka bezkonfliktnosti má hlubší kořeny. Zde bych připomněl filozofii dialogismu Martina Bubera, který takový fenomén popsal jako „osobní setkání“. Buber rozlišil dva směry, záměry, orientace lidské osobnosti, Já-To a Já-Ty. Když je člověk obrácen k věcem, k Tomu, tak má samozřejmě spoustu zájmů, nápadů souvisejících s Tom, jak by to chtěl a jak by to podle něj mělo být. A existuje celé pole pro konflikty, pokud se člověk střetne s představami druhého člověka. Ale pokud jde o osobní schůzku, o oslovování jiného člověka Já-Ty, pak, jak psal Buber, na tom nezáleží, a proto nejsou důvody ke konfliktům. Ideální dialog, který popsal Buber, je bezkonfliktní. Podíváte-li se na nekonfliktnost v tomto světle, pak je to skutečně velká hodnota, pravděpodobně nejdůležitější v životě každého člověka. To je stejné bezpodmínečné přijetí jiné, absolutní lásky, o které píší básníci a o které sní každé dítě, žena, muž. Ale stojí za zmínku, že I-To je pro člověka také důležité. Čili člověk žije ve světě, kde nekonflikt jako hodnota a konflikt jako nutnost musí nějak koexistovat. A na první pohled se to z hlediska jednoduché logiky zdá nemožné. Ale svět není jen dialogický, ale také dialektický. Dialektika činí bezkonfliktní já-ty a ke konfliktům náchylné já-to kompatibilní. Pokračování: https://www.b17.ru/article/274972/