Od autora: Jaký má smysl předstírat, že se nezlobíte, pokud tato emoce skutečně existuje? Možná by bylo lepší zkrotit HNĚV? Pokud čtete tento článek, přátelé, pak máte dost odvahy číst o něčem, o čem se moc nemluví, je to téma k diskuzi, že? Jak jste si přáli, drazí přátelé, život není jen o sušenkách a marmeládách. Jsou takové emoce! A také je důležité o nich mluvit V jednom ze svých článků jsem napsal, že každá emoce má svou vlastní důležitost. Taková emoce jako HNĚV má také tuto důležitost. A jak je to důležité. Od dětství nás učí nezlobit. Vzpomeňte si, kolikrát jsme slyšeli fráze jako "Zlobit se je špatné!", "No tak, nezlob se!", "Zlob se jen na sebe!", "Neopovažuj se zlobit na mámu!" , "Jsi naštvaný?!? ! (a pak je tu ten rozhořčený, rozhořčený obličej).“ Takže se opravdu nemůžete zlobit? Nic takového ti neřeknu. Musíte se zlobit! Jen místo toho, aby nás dospělí naučili správně se zlobit, naučili nás NEZLOBIT, ale ve skutečnosti nás naučili skrývat, skrývat, potlačovat a nerozpoznat tak potřebnou a spásnou emoci, jako je hněv! Ale ani oni za nic nemohou, učili je to samé a nenaučili je, co život opravdu udělá šťastným a naplněným Bohužel (a vědci to už stokrát dokázali), člověk, který potlačuje a dělá nerozpoznat svůj vlastní hněv riskuje, že onemocní. Nedělám si legraci. Kardiovaskulární choroby. Proto je vyjádření této emoce důležité a život zachraňující, minimálně pro zdraví. Samozřejmě vyšilovat a škubat doprava a doleva, zametat drápatou tlapou vše, co bylo pořízeno, co je světlé a dobré, se rozhodně nevyplatí. S hněvem lze pracovat mnoha způsoby. Ale než toho draka zkrotíte, navrhuji ho lépe poznat a zjistit, proč nám matka příroda dala tak vzácný dar - náš hněv. Vpřed! Setkat! V chytrých knihách píšou, že HNĚV je pocit zlé vůle, podráždění, hněvu, frustrace, vzteku. Jedná se o fyzický stav, který má charakter emocionální struktury mozku Přemýšlejte o tom, kdy jste byli naposledy naštvaní. Co to bylo za situaci? Na co jsi byl naštvaný? Co se stalo před tím? Jaké to mělo následky Osobně si myslím, že HNĚV je velmi důležitý, protože je to pro nás zvláštní signál, signál, že kolem nás není něco v pořádku, něco nás může ohrožovat. Pamatujete na časy, kdy zvířata projevují hněv nebo agresi? Předtím se ale báli. Vedle nich se stalo něco, co bylo nečekané, něco je vyděsilo... Má se tedy za to, že HNĚV vzniká jako specifická reakce na situaci, která narušuje uspokojení potřeby a může být spojena s přijatým psychickým traumatem, v závislosti na situaci může jak zasahovat do člověka, tak mobilizovat jeho schopnosti, když je člověk naštvaný, chce všechny zabít, všechno zničit, zničit, zničit, pomstít se za vlastní selhání nebo urážky. Jedná se o negativně zabarvenou emoci namířenou proti prožívané nespravedlnosti a doprovázenou touhou ji odstranit Hněv vzniká, když probleskne myšlenka, že svět je nepřátelský... Sourozenci HNĚVU jsou HNĚV, POBUZENÍ, VÝSLEDEK, ZÁVISLOST, ŽÁRLOSTI, VZTEK. .. Cítíte, co každé slovo znamená určitý stav, určitý příběh, živé zážitky, jejichž podstata je často následující: „Chci..., ale tohle není...“ Je mezi nimi rozdíl , např. HNĚV – cílená agrese prostřednictvím otevřeného přímého tlaku na partnera, obvykle vyjádřená energickým silným výkřikem – výbuch energie vyjadřující silné pocity, aktivní nespokojenost, rozhořčení a živý emocionální protest. Outrage je směs dvou činidel – SURPRISE a RAGE. A ve VÝSLEDKU krásně vedle sebe koexistuje agrese, utrpení, protest a obviňování (kde bychom bez nich byli, protože „můžou za to všichni kolem...“). Všechno sleduje jeden cíl: „ať mi věnují pozornost a opravují své chování“. Hněv je nejvyšší stupeň hněvu, extrémní forma jeho projevu, boj proti tomu, že škodí, překáží,