Od autora: www.mtp.lg.ua Zpočátku se člověk o svých touhách dozvídá díky tělu. Je vlastně tělem, které jí, hýbe se, spí atd., téměř okamžitě poté, co si přeje jíst, hýbat se, spát atd., to prohlásí a nenarazí na nepřekonatelné překážky spokojenosti. Je jasné, že je silně závislý a svůj život tráví doslova a do písmene v náručí své matky nebo svých dalších opatrovníků. A toto štěstí zpravidla netrvá dlouho. Za ním přicházejí dny, kdy lidské tělo začíná být popíráno a učeno ovládat touhy. V podstatě oddalování okamžiku uspokojení touhy na jiný, vhodnější okamžik: jíst, když je co jíst, a ne dříve, chodit pod sebe, když je nočník, spát, když můžete, a nespát, když můžete. t, nehýbat se a nedělat hluk bez dovolení, milovat své - i cizí - nahé tělo a jeho různá místa, když... Nebo dokonce - což není neobvyklé - ho nemilovat vůbec... Zde se mysl poprvé náhle odděluje od těla a jeho tužeb: musí se naučit nové - kontrolní - funkci, mysl si vytvoří určitý postoj k tělu a zda bude pozitivní nebo negativní, závisí na různých faktorech: citlivost, vnímavost malého človíčka (jeho typ nervové soustavy, přítomnost a míra traumatizace atd.), vliv toho, jaký vztah se vytvořil mezi tělem a myslí matky/pečovatelky. Matka stěží snáší vše, co souvisí s poslušností a neposlušností, čistotou a pořádkem, a kromě toho už dávno přestala milovat své tělo a jeho touhy, lidské tělo se zase musí učit novým úkonům: držet, omezovat , vydržet, a - pustit, přepnout. A to ovlivňují i ​​určité faktory: vnější (vzorce chování rodičů, blízkých např.), vnitřní (typ nervové soustavy, temperament atd.). Existují lidé, pro které je snadné omezit se v touze a pak se pustit a získat to, co chtějí ve správný čas a na správném místě, ale pro mnohé je to pro jednoho nebo druhého obtížné, nebo dokonce obojí je problematické. . Například: každý zná typ člověka, který, jak říká ruské přísloví, dlouho zapřahuje, ale rychle jezdí. Všechno by bylo v pořádku, ale – když už jsme u vnějších vlivů – může se potkat a žít v jedné rodině s člověkem, který má třeba sklony k spěchu a rozesmívání. Jak spolu budou vycházet, se zatím neví... Tak či onak se mezi myslí a tělem ještě malého človíčka začnou vytvářet nové vztahy. A pod souhrou nepříznivých okolností tyto vztahy nefungují dobře. Člověk se může dostat do bodu, kdy se začne bát vlastního, zdánlivě včerejšího, bezpodmínečně milovaného těla, které chce stále vše jako dřív, ale nyní je nuceno být omezováno a omezováno Samozřejmě, že takové rozdělení mysli a těla a nový vztah mezi nimi nevznikají přes noc. Ale zdá se, že některé matky si to neuvědomují, protože od svého ročního a jedenapůlletého dítěte požadují – a někdy i drsně –, aby řídilo jeho spontánní jednání. Skutečně řídící funkce se v něm začne formovat až kolem 2. roku života, kdy přijde čas na nočník. Pak od něj můžete začít něco vyžadovat, a i když ne hned Počínaje druhým rokem života, procházejícím četnými epizodami střetů se sebou samým a ostatními, se dítě cvičí ve zvládnutí vědy (nebo možná umění?) o. řízení. A velmi záleží na rodičích, aby se pro něj toto období nezměnilo v dřinu. A ještě předtím, alespoň na první dlouhý rok, byl zbaven odpovědnosti za výkon kontroly nad sebou samým Nejzřetelněji je problém kontroly vykreslen z pozice mezilidských, přesněji řečeno vnitrorodinných vztahů. A nechci dávat jednoznačnou odpověď na otázku, kdo z toho primárně těží. Kontrola znamená vědomou kontrolu.