Od autora: Další tajemství úspěchu veřejného vystupování v mém novém článku. Zvu vás na besedu Ahoj, přátelé, jak se vám daří letošní zlatý podzim? Našli jste příležitost pracovat na materiálech z minulého čísla? Trochu mě chytla učitelská práce - naše univerzita má velký zájem, ale je to příjemná fuška. Pro prvňáčky je pořád trochu těžké pochopit pravidla učení, zvláštnosti vedení hodin a další fígle nového studentského života – tak pomáháme, vedeme je za ručičku, ukazujeme jim správnou cestu What I'. Dostávám se k tomu, že dnes budeme hovořit o velmi podobném problému - pouze v řečnictví. Představte si, že reproduktor musí být prvotřídní dirigent! Potřebuje prostě umět vést posluchače svou řečí „za ručičku“, aby každé slovo plnilo svůj úkol co nejefektivněji, každá myšlenka se jevila v plném lesku a velkoleposti, aby jeden argument nezastíral druhý – a oni to dělají. Ne všichni se scházejí v tom, že vymyslet, napsat nebo zapamatovat si řeč napsanou někým nestačí, i když jste si zapamatovali každý krok úvodu a závěru, i když jste zorganizovali to hlavní část řeči do ideální struktury, vše může přijít vniveč . Proč? Psaná řeč se totiž od mluvené liší mnohem více, než se na první pohled zdá. Posuďte sami „Dva velké rozdíly...“ Abychom porozuměli jakémukoli textu, musíme se ponořit do jeho struktury, pochopit logiku prezentace, vidět hlavní a nosné myšlenky, teze a argumenty. Při psaní může autor (aka vypravěč) čtenáři usnadnit práci a strukturovat textové pole pomocí bohaté sady nástrojů: odstavec, červená čára, číslované a nečíslované seznamy, podtržení, tučné písmo, kurzíva a tak dále. A jak přikážete řečníkovi, aby v ústním projevu umístil strukturální akcenty – ohnul kurzívou nebo rozevřel sukně saka, aby naznačil tučné písmo. Mimochodem – nápad, měli byste to zkusit... Můžete, samozřejmě, neobtěžujte se a vyprávějte (nebo čtěte) text obvyklým způsobem - omezte se na pauzy na konci odstavců. Mnoho lidí to dělá a nechává publikum, aby si strukturu přišlo samo. Divák ale předem nevidí celkový obraz celé řeči, informace dostává postupně větu po větě – sám si proto správnou strukturu nedokáže správně představit. V důsledku toho se pro něj řeč mění v nepřetržitý proud neuspořádaných informací, které je nepředstavitelně obtížné vnímat. Někteří se tak snaží porozumět, rychle se unaví a vypnou, jiní, zkušenější, šetří síly a hned vypnou. Pokud řečník chce, aby mu publikum snadno porozumělo a přesně sledovalo záměr autora, je pro něj životně důležité, aby dokázal organizovat a strukturovat svůj projev stejně dobře jako psaní, ale samozřejmě s jinými - speciálními oratorickými metodami V příručkách o dovednosti veřejného vystupování jsou tyto metody samozřejmě zmíněny, ale většinou jsou roztroušeny po samostatných tématech a kapitolách – něco v gestech se zapamatuje, něco v intonaci se mihne a podobně. Ale v kurzu americké rétoriky z University of Washington (mimochodem výborný kurz, doporučuji - na Coursera je zdarma) jsem narazil na celý speciální termín - „Transition“. Znamená to jen součet dovedností klást akcenty, strukturovat svůj projev pomocí pomlk, intonací, pohybů, gest a dalších oratorických nástrojů - tedy kvalitní přenos struktury řeči od mluvčího k řečníkovi. posluchači. Přechod je dokonce zdůrazněn jako vlastní položka na formulářích zpětné vazby kurzu spolu s hlavní myšlenkou, argumentací, provedením a dalšími klíčovými dovednostmi, což zdůrazňuje jejich stejnou důležitost. Zaveďme do našeho kurzu řečnictví naši obdobu tohoto pojmu - například "Vedení", co říkáte Nástroje pro vedení jsou nám dobře známé - každý z nich?/