Od autora: Dítě, které přijde do ordinace psychologa nebo psychoterapeuta, se musí ocitnout v kouzelném světě, kam profesionál zasvětí ho k neomezeným možnostem běžných hraček. Dítě, které přijde do ordinace psychologa či psychoterapeuta, se musí ocitnout v kouzelném světě, kde mu profesionál seznamuje s neomezenými možnostmi běžných hraček. Pro různé účely byl připraven celý arzenál profesionálně promyšlených, všestranných předmětů, které plní různé funkce. V práci je tedy nutné vzít v úvahu hlavní úkoly psychologické pomoci dětem: - přímá práce na obnovení kontaktu mezi všemi členy sociálních systémů a sjednocení jejich úsilí, směřování k rozvoji dítěte; proces spolupráce s psychologem, obnovit pokřivený nebo dříve narušený sociální kontakt - přímá akce k obnovení vzájemného porozumění a citového kontaktu mezi dětmi a dospělými - využívat kancelář a sbírku hraček k rozvoji dovedností dětí a optimalizovat jejich přenos do reálného; sociální situace - zajistit tvůrčí souhru všech subjektů nápravného procesu - adekvátně přímá pomoc významných dospělých - poskytovat psychologickou pomoc současně dítěti i významnému dospělému - korektivně ovlivňovat všechny oblasti duševní činnosti dítěte - motorické, kognitivní; , emočně-volní - integrovat různé psychoterapeutické oblasti do procesu práce s dítětem - zohledňovat typologické charakteristiky dítěte - rychle řešit aktuální psychické problémy dítěte; - vybrat konkrétní formy a prostředky nápravy na základě analýzy aktuální úrovně a zóny proximálního vývoje dítěte - formulovat nápravná opatření s přihlédnutím k charakteristikám reálné sociální situace, ve které se dítě nachází; překonat stávající neúčinné obranné reakce a role dítěte - cíleně formovat u dítěte vyšší psychické funkce - formulovat pro dítě vnitřní plán jednání - orientovat dítě ve významech a provozním smyslu činnosti, které bude kompenzovat; nepříznivé tendence - realizovat nápravné vlivy s přihlédnutím k věkovým charakteristikám dítěte - provádět nápravu na základě silných stránek osobnosti dítěte a jeho rozvinutých vyšších psychických funkcí a dovedností - vést psychologické hodiny emocionálně atraktivní formou; [3] Terapie hrou z pohledu A.I. Zakharova [1] plní tři funkce: diagnostickou, terapeutickou a vzdělávací. Při organizaci hry je třeba dodržovat tato pravidla: - výběr herních témat by měl odrážet zájmy dítěte - vedení hry dospělým pomáhá rozvíjet samostatnost a iniciativu dětí - nekomentovat; nebo zasahovat do hry dětí - dospělý ve hře se o dítě upřímně zajímá a snaží se s ním vybudovat vřelý a pečující vztah - dospělý vytváří v dítěti pocit bezpečí, schopnost svobodně vyjádřit své "; I“ - dospělý musí věřit ve schopnost dítěte jednat zodpovědně, samostatně řešit osobní problémy bez hraček. Pozorováním, jaké hračky si dítě vybírá, lze usuzovat na jeho duševní stav. VC. Losev [2; s. 54] poznamenává, že při sledování hry dítěte můžete analyzovat následující body: - jakou hračku si dítě vybere a kterou rozdá ostatním účastníkům - jaký je děj vymyšlené hry a jak to dělá; konec - jaké metody řešení problémů dítě při hře volí (agrese, pasivita, prosba o pomoc, útěk, magické proměny atd. - jaká je role rodičů v dětských hrách (bloková iniciativa, poskytnutí svobody). akce, zkuste hrát místo nich nebo s nimi,atd.). Nepragmatický význam hračky umožňuje její použití v různých herních situacích, díky čemuž je tento předmět magický, nebo přesněji magický. Svět takových předmětů se neustále mění, na rozdíl od světa „vážných“, dospělých věcí a světa odpovídajících hraček s pevným pragmatickým významem. Svět neustále se měnících předmětů je kouzelný. Do tohoto „třetího“ světa jde přímá realizace dětských tužeb, které přesahují prostou touhu napodobovat dospělé. Napodobováním zůstává dítě malé, ale velkým se může stát pouze v kouzelném světě. Mimochodem, právě zvýšený prožitek protikladu „velký - malý“ dítětem tohoto věku určuje věčný zájem dětí o pohádky o obrech a trpaslících. A tato zkušenost sama o sobě nabývá na významu, protože dítě ve hře již napodobuje jednání dospělých, ale nemůže je provádět „ve skutečnosti“ [2, s. 26] dítě, takže je důležité pamatovat na řadu bodů, které poskytují mechanismy nápravy a terapie. Hlavní podmínkou úspěchu je sbírka hraček, která přispívá ke schopnosti objektivizovat své pocity, emoce, potřeby, problémy, strachy, úzkosti a samozřejmě touhy a sny dítěte důležitých psychokorekčních a psychoterapeutických úkolů, a to: - komplexně diagnostikovat dítě - dosáhnout zvýšení sebeúcty a sebevědomí dítěte prostřednictvím získávání nových dovedností, úspěchů ve škole a v běžném životě; smysl pro odpovědnost za vlastní činy - utvářet si vlastní realitu v procesu nápravné interakce - vystupovat a přizpůsobovat se polárním rolím, které nejsou pro dítě v této fázi korekce typické - přizpůsobovat se pohodlně a ekologicky novým; životní podmínky - aplikovat nové formy komunikace s dospělými a vrstevníky - efektivně rozehrávat a modelovat východiska z obtížných rodinných situací - uvolňovat napětí a virtuálně realizovat své touhy a fantazie; symbolické modelování samoorganizuje dítě - účelné modelování pozitivních emocí zajišťuje jejich automatizaci - konstruktivně rozehrává aktuální vědomé či nevědomé emoční konflikty dítěte Uvažujme o hlavních aspektech tvorby kolekce hraček pro individuální i skupinovou psychoterapii a psychokorekci; děti, dospívající a dospělí. Před vytvořením kolekce hraček je důležité zvážit hlavní účel sbírky. Pro písečnou jungiánskou psychoterapii by tedy výška postav neměla být větší než 8-10 centimetrů. Je to dáno vytvořením realistického prostoru pro modelování a ovládání situace ve hře. Tato forma psychoterapie se obvykle odehrává na speciálně organizovaném pískovišti o rozměrech 50 x 70 centimetrů. Pro psychologickou korekci a terapii hrou nejsou žádná taková přísná omezení. Při výběru hraček je ale stále vhodné zvážit řadu faktorů Pravidla pro výběr hraček pro terapii hrou a pohádkovou terapii: 1. Hračku je vhodné vzít do dětské ruky.2. Figurkám by neměly odpadávat žádné části, měly by být dostatečně pevné, aby nerozptylovaly dítě obavami z rozbití hračky.3. Některé hračky by měly být realistické, některé stylizované a některé abstraktní (používá se jako náhrada).4. Hračky by měly být vyrobeny z různých materiálů (dřevo, plast, guma, látka, sklo, kov, papír), což je pro psychologa doplňkový diagnostický bod.5. Různé barvy.6. Hračky by měly být umístěny pohodlně na polici.7. Hračky by měly být celé i rozbité, staré i nové, krásné i děsivé, ploché a trojrozměrné (jako diagnostika prostorového vnímání světa).8. Hračky ze skutečného života a hračky, které symbolizují fantazijní obrazy.9..