Často si lidé stěžují na své blízké, říkají, že pro ně tolik dělají, pomáhají ze všech sil a na oplátku se jim dostává spousty negativity a kritiky. Touha pomoci jde bokem, nikdo neocení ušlechtilé pudy duše. Z psychologického hlediska je situace jasná - člověk s nevyžádanou pomocí narušuje hranice jiných lidí, chová se nevyzrále a sobecky. Sám záchranář si ale myslí něco jiného: může pomoci škodit Moje odpověď zní, že všeho dobrého s mírou? Musíte také umět pomoci. A nyní vám prozradím tři pravidla dobročinnosti, která je důležité znát, pokud počítáte s vděčností spoustu nevyřešených problémů, nedávejte rady v oblastech, kde sami jste špatní plavci. Lidé se často snaží uniknout sami sobě, kompenzovat svou osamělost tím, že pomáhají jiným ztraceným duším. To je špatně: co může naučit nešťastný, unavený, zraněný člověk? Uzdravte sebe a pak uzdravte ostatní. Pokud jste v depresi nebo jste pro sebe něco důležitého ztratili, nehledejte ty, kteří jsou na tom hůř než vy – soustřeďte se na sebe. Obnovte své zásoby síly a energie, obnovte vnitřní harmonii – a lidé sami se k vám budou obracet o pomoc, stanete se oporou a příkladem pro ostatní. Zvyk ztratit se v problémech jiných lidí kvůli svému vlastnímu klidu a prospěchu je banální neúcta k blízkým. Pravidlo 2. Neposkytujte pomoc, pokud vás o to nepožádají příliš starostliví rodiče. přehnanou péčí zabíjet nezávislost a iniciativu svých dětí. Výsledkem je, že rodina vyrůstá jako „zelenina“, která je nepřizpůsobená životu a ze všech svých problémů obviňuje mámu a tátu. Patří sem také spoluzávislí partneři, kteří jsou zvyklí zachraňovat podvodníky, alkoholiky a závislé na hazardních hrách před jejich závislostmi. A také ti, kteří rádi čtou přednášky a všem vnucují svou vůli: „Dal jsem mu všechno a on šel k někomu jinému,“ „Najal jsem jí ty nejlepší výživové poradce, ale ona nic nepotřebovala, než jsem pomohla, zeptej se.“ sám: je to nutné vy nebo jiná osoba, byl jste vůbec požádán o pomoc nebo jste zavolal sám? Nikdo nemá právo bez dovolení píchat do života někoho jiného a vnucovat si tam svůj vlastní řád – to je neuctivý postoj. Žádají vás, abyste se zúčastnili, ale pokud to neuděláte, žádný soud se nekoná. Nepředstírejte, že jste nejchytřejší člověk, nestavte své „já“ nad ostatní – nemůžete vědět, co je nejlepší, nemůžete si diktovat, jak a kdo žít. Tím, že učíte, kritizujete, zachraňujete člověka proti jeho vůli, ponižujete ho a vyvoláváte oprávněné rozhořčení. A když k vám domů přijde někdo chytrý s vlastními pravidly a začne z vás dělat jinou osobu, bude se vám to líbit. Pravidlo 3. Pamatujte na Paretovu zásadu – většinu úkonů by měl dělat ten, kdo se ptá, když jste požádáni o pomoc? , neberte vše do svých rukou, tak člověka připravíte o zkušenosti. Potřebujete to vy nebo on? Úkolem pomocníka je dát podnět, vést, ale ne žít život pro druhého člověka. Paretův princip říká: 20 % akcí děláte vy, 80 % zůstává na svědomí toho, kdo se ptá. Pokud má druhá strana zájem zlepšit svůj život, poděkuje vám, a pokud ne, urazí se na vás, bude na vás tlačit lítostí a pocitem viny, jen aby přesunula odpovědnost. Nepodléhejte těmto manipulacím, abyste nevychovali parazita nepřizpůsobeného skutečnému životu. Je velký rozdíl mezi tím, zda dát člověku rybu, nebo ji naučit chytat, na tom závisí vektor celého jeho života, jak vidíte, zákony jsou jednoduché. Nevynucujte si pomoc, nevymýšlejte „pravdy“, které sami nepoužíváte, a samozřejmě nepřipravujte lidi o potřebné zkušenosti s řešením problémů. A pokud cítíte spoustu energie, kterou nemáte kam dát, pomozte zvířecím útulkům, dětským ústavům nebo pečovatelským domům. Takhle to bude mnohem užitečnější!