Od autora: Je nutné pomáhat bližnímu? Nebo by si měl člověk sám projít všemi zkouškami, aby přes obtíže pochopil něco pro sebe důležitého? Nebylo by lepší stát tiše stranou a dívat se? Pak je to bezcitnost? Jak pomoci člověku, aby se naučil pomáhat sám sobě? Potřebujete pomoci svému sousedovi? Nebo by si měl člověk sám projít všemi zkouškami, aby přes obtíže pochopil něco pro sebe důležitého? Nebylo by lepší stát tiše stranou a dívat se? Pak je to bezcitnost? Jak pomoci člověku, aby se naučil pomáhat sám sobě? Existuje krásný model, který vám pomůže pochopit toto téma. Říká se tomu Karpmanův trojúhelník. Představte si tři vrcholy, ve kterých je Spasitel, Oběť a Pronásledovatel. A pak se Oběti stanou hrozné události - je obtěžován Pronásledovatelem, Oběť hledá Spasitele, který se zaváže jednoznačně pomoci a jednoznačně poradí. Oběť se chová podle těchto rad a (jako první možnost) selhává. Pak ze všeho obviňuje Spasitele, protože na něj přenesla odpovědnost za své činy. Spasitel se promění v Oběť, Oběť v Pronásledovatele a nová Oběť hledá nového Spasitele. Nebo druhá možnost. Oběť na radu Spasitele brutálně porazí svého Pronásledovatele, čímž z něj udělá Oběť. Nová Oběť hledá svého Spasitele a společně se mstí staré Oběti, současnému Pronásledovateli a společně starému Spasiteli – za to, co poradil. Nebo třetí možnost. Spasitel slavně zničí Pronásledovatele a vrátí se k Oběti, aby obdržel platbu za své služby. Může to dělat vědomě či nevědomě po celý život a vyžadovat od oběti vděčnost. Oběť je šokována velikostí této platby a začíná hledat nového Spasitele, který ze starého Spasitele udělá novou Oběť. Trojúhelníky se tak množí, transformují a sílí. Toto je nekonečné drama, tragédie a fraška, kterou vidíme všude a kolem. Je šance se z tohoto trojúhelníku vymanit? Je možné to netrefit? Energie, která pohání Karpmanův trojúhelník, je přenesená, zbavená odpovědnosti za činy. Oběť obviňuje pronásledovatele ze svých neúspěchů a postaví proti němu Spasitele a snaží se všemi možnými způsoby dostat ze situace. Spasitel bez váhání bere na sebe tuto mimozemskou odpovědnost, aniž by pochyboval o iluzorních, ufňukaných argumentech Oběti, a podniká činy, které nakonec přinesou více zkázy než stvoření. Tím, že Spasitel dává Oběti přímou a konkrétní radu, podle níž musí podniknout určité kroky, přebírá, někdy nechtěně, část odpovědnosti za výsledek. Není zcela známo, jak bude rada chápána, jak bude realizována, ale vždy existuje možnost ospravedlnit se tím, že myšlenky použité při realizaci rady nebyly vaše vlastní, a proto „pokud se něco stane“ vždycky se najde někdo, komu můžeš tvrdit jako: 'Udělal jsem všechno, jak jsi řekl, ale dopadlo to ještě hůř." Pokud Oběť hraje svou roli po dlouhou dobu a profesionálně, pak může být vysoká pravděpodobnost nevědomé touhy zcela selhat výsledkům jednání na radu, aby se Spasitel ještě více zapojil do jeho problémů. Rady se tak často stávají medvědí službou. Abyste nespadli do Karpmanova trojúhelníku, musíte se vyvarovat toho, abyste se stali Spasitelem a uvědomit si škodlivost být obětí. Oběť musí v každém případě pochopit své vlastní důvody problémů a převzít odpovědnost za jejich řešení. Spasitel by neměl přebírat odpovědnost za řešení problémů jiných lidí, jinak se trojúhelníky roztočí rychlostí a ničivou silou, která je pro účastníky nečekaná. Pokud chcete druhému člověku pomoci, pak vytvořte podmínky, za kterých by pochopil důvody své přítomnosti v problému a převzal odpovědnost za to, co se děje. Dále musí pochopit, že nikdo se nedokáže s problémem vypořádat lépe než on sám – vyhýbat se.