Daleko, daleko, na břehu moře žil Mistr. A byl mistrem v keramice. A ve výrobě džbánů neměl obdoby. Některé džbány byly na uskladnění vína, jiné na vodu a další na mléko. A pro každý případ použil hrnčíř různé směsi hlíny. V takových džbánech se voda nezkazila, víno se nekazilo a mléko nekyslo. To bylo tajemství jeho dovednosti Jednoho dne na trhu uviděl hrnčíř něco s nádhernou vůní. Byl to růžový olej. Nikdy předtím neměl tak neobvyklý produkt. Žádný z jeho předchozích džbánů nebyl schopen udržet aroma oleje. A pak hrnčíř vyrobil nový džbán a pojmenoval ho Sebastian. Mistr do něj nalil růžový olej a Sebastian se připojil k rodině džbánů, kteří žili s Mistrem. Bylo to tak chutné, že i ostatní chtěli, aby v nich byl tento úžasný elixír uložen. Začali si stěžovat džbánu, že si jich neváží, že jejich život je jednotvárný a nudný. A požádali Džbána, aby si promluvil s Mistrem. Sebastian opravdu chtěl svým bratrům pomoci, chtěl být přijat do rodiny a šel s tím. Mluvil s Mistrem: - Drahý mistře, prosím, skladuj růžový olej nejen ve mně, ale i v jiných džbánech - To nemůžu - No, proč - Protože každý džbán má svůj vlastní účel. Není o nic horší a o nic lepší než ostatní. Každá nádoba byla vyrobena tak, aby co nejlépe plnila svůj účel. Miluji a oceňuji každý džbán, bez ohledu na to, co v něm skladuji: vodu, mléko nebo víno, hrnčíř předával slova, ale oni mu nevěřili. U jeho bratrů se objevila závist a hněv. Teď už si za ním nepřicházeli stěžovat na svůj hořký osud, pomlouvali ho a obviňovali ho: "Máš štěstí." Nalévají do vás růžový olej. proč ty?! Proč jste dostali takový osud a ne my?! Jste jen pokrytecký, mazaný podvodník. Ve všem se Mistrovi líbíš, a proto je k tobě příznivý Sebastian se znovu obrátil na hrnčíře se stejnou žádostí a v odpověď slyšel totéž, co předtím. Potom řekl: "Taky si mě nech ve mně vodu, víno nebo mléko." "To nemůžu," řekl hrnčíř, "tyto produkty v tobě zmizí." Můžete skladovat pouze růžový olej. Vážím si všech nadhazovačů a vážím si jich. Ale zase mu nikdo nevěřil. Závist jeho bratrů přerostla v nenávist a život se pro našeho hrdinu stal těžkým. Proklínal sám sebe, že se tak narodil, a Mistra, že je tak tvrdohlavý a nechce ničemu rozumět. A rozhodl se opustit svůj osud "Mistře, můj život je neradostný, tvou milostí mi závidím a nenávidím." Nechci už máslo skladovat. A pokud se nehodím na nic jiného, ​​pak je pro mě lepší zůstat prázdný - Drahý Sebastiane, ne kvůli mně je tvůj život neradostný. Nalévám do tebe ten nejúžasnější elixír. Jste téměř vždy sytí, až po okraj. Jen se dost nemiluješ. Buďte trpěliví, naučte se milovat to, co jste, a hněv a závist ostatních časem zmizí - Ne, nezmizí. Už to nechci, jsem osamělý a trpím. A pokud jsem prázdný, přijmou mě a začnou mě milovat. Budu šťastný - Mýlíte se ale náš hrdina trval na svém a hrnčíř to vzdal. Přestal do ní přilévat růžový olej a džbán byl prázdný. Zůstal prázdný rok, dva, tři... Přestali se zlobit, urážet a pomlouvat ho. Začali ho dokonce zvát na návštěvu, ale láska, na kterou Sebastian čekal, nepřišla. V jeho prázdnotě se usadila melancholie, sklíčenost a smutek. Pak se objevila zášť a hněv a jednoho dne k němu Mistr znovu přišel. Jste šťastný - Oh, mistře, z nějakého důvodu se teď cítím ještě nešťastnější, než když jsem skladoval olej. Bylo to pro mě tehdy těžké, ale byla jsem plná, a to mě hřálo. A teď je mi zima "Možná zase začneš dělat to, co jsi dělal předtím?" Ale strach z opětovného prožívání hněvu a nenávisti od ostatních byl větší.