Jedním z nepříjemných základních pocitů člověka je znechucení, které je nám vlastní od přírody stejně jako pud sebezáchovy a působí stejná funkce - ochrana těla před něčím nestravitelným, co napadne jeho hranici. Dělí se na "primární" - to je téměř nevědomá duševní reakce na odpadní vodu, pachy, zkažené jídlo, larvy atd. - a „sekundární“, neboli morální, vztahující se k abstraktnějším předmětům nebo lidem – například zbabělci, lživí politici, bezdomovci, alkoholici atd. Pocit znechucení vám umožní vyhnout se infekcím a parazitům, nejíst nevhodné a nebezpečné jídlo (nebo nejíst příliš mnoho různých jídel na jedno posezení), a je také indikátorem toxického chování některých lidí Znechucení způsobuje nevolnost a zvláštní grimasu (čelo je svraštělé, obočí snížené, nos vrásčitý). , nosní dírky jsou rozšířené, horní ret je mírně zvednutý, spodní ret je vystouplý nebo zvednutý a uzavřený s horním a ústní koutky jsou povislé, může se objevit v důsledku porušení hranic (když). člověk chce klid, ale dál toleruje obsedantní chování partnera nebo polyká urážku a předstírá, že je vše v pořádku), nesprávné postoje („ty musíš být hodný kluk“, „žena musí tolerovat“, „můžeš“ t zlobit se na lidi”) atd., a je často zablokován. Stává se to, když se matka v reakci na znechucení malého dítěte (které například vyplivne jídlo bez chuti) podráždí a přestane své chování. Vyčítá mu, že se odvrací od babičky, která ho líbá s nepříjemným zápachem, bolestně reaguje na jakékoli odmítnutí a brání své hranice. Člověk, který se v důsledku takového jednání svých rodičů naučil potlačovat svůj odpor, ne ví, jak si pro sebe určit pohodlnou vzdálenost, a věří, že svého milovaného můžete pustit tak blízko, jak chcete, a splynout s ním „v jeden celek“. Cítí se provinile, když se dotek nebo pach jeho partnera v určité chvíli ukáže jako nepříjemný. Nadává si za to a dál v sobě potlačuje znechucení, protože si myslí, že tím odmítá svého milovaného Na druhou stranu bude od partnera očekávat stejné naprosté přijetí. A pokud se náhle rozhodne vymezit své hranice, bude to vnímáno jako odmítnutí „nemiluje mě!“ V důsledku toho se potlačený znechucení může rozvinout v psychosomatiku: neustálá nevolnost, zvracení, problémy s gastrointestinálním traktem atd. Člověk bude mít pocit, že byl otráven zkaženým jídlem, ale ve skutečnosti byl otráven jedovatými emocemi Potlačením znechucení se nelze ze sloučení dostat. Znechucení je totiž signálem, že vztah je toxický a nemůže takto pokračovat. K tomu, aby člověk získal schopnost rozhodnout se něco ve vztahu změnit a naučil se spoléhat na své vlastní potřeby, potřebuje nejprve obnovit vědomí této emoce. A nejsnáze to jde s pomocí psychologa, jakmile se při terapii vrátí pocit znechucení, nastává výstup ze slučování. Už nechci snášet to, co je hnusné. Člověk se naučí všímat si svých preferencí a toho, co mu nevyhovuje. Postupně si začíná budovat osobní hranice. A díky tomu získá adekvátní a vhodný vztah, ve kterém nemusí neustále polykat jed, potlačující nevolnost. Bez odblokování znechucení toho ale nelze dosáhnout Naučit se mluvit na téma znechucení je těžké, trapné, nepříjemné a děsivé, zvláště pokud je již dlouho běžnou praxí v páru nevnímat a tolerovat. Ale postupně a opatrně je docela možné najít správné fráze a uchovat lásku a úplně ji nepřeměnit v závislost, abyste například neublížili svému partnerovi a zároveň se nepotlačili, můžete pokaždé přidat že ho miluješ a nehodláš ho odmítnout. Prostě se vám nelíbí, jak jeho dech ráno voní, ale také se stává, že znechucení je tak silné, že to vede k odstupu a vyhýbání se jakémukoli kontaktu s vaším partnerem. Například,)