Od autora: Článek ze stránek Nyní se s vámi podělím o svůj nedávný pohled na to, co je třeba udělat, aby se děti naučily dávat věci na své místo . Ale nejprve tři příběhy o tom, co nedělat Příběh 1. O mně Moje matka je cholerik, potřebuje se nejen očistit, ale také RYCHLE. Po celé mé zlaté dětství si proto doma sama uklízela, oprávněně se domnívala, že je rychlejší vše uklidit sama, než čekat, až to udělám já. Doufala, že když budu žít v čistotě a pořádku, naučím se mít tuto čistotu a pořádek i ve svém vlastním domě. Naučil jsem se čekat, až někdo udělá pořádek za mě. Věci házím, kam musím - a ty se tu povalují celé týdny. Je pro mě teď velmi těžké vypěstovat si jednoduché návyky - dávat věci pokaždé na své místo, umýt nádobí ihned po jídle, pravidelně utírat prach... Příběh 2. O mém manželovi Matka mého manžela naučila pořádku takto: nutila aby dal své věci zpět na své místo. Křičet, nadávat, strašit – a pak malé dítě udělá, co se od něj vyžaduje. Doufala, že pravidelným úklidem si syn zvykne dělat to sám. Je zvyklý dávat věci zpět na své místo, jen když se to od něj vyžaduje. Věci proto hází, kam musí - a ty se povalují celé týdny. A zdá se mi, že je pro něj teď velmi těžké vypěstovat si jednoduché návyky - dávat věci pokaždé na své místo, umýt nádobí hned po jídle, vynést odpadky... Příběh 3. O našich dětech No, můj manžel a já - jak? Čekáme, že za nás někdo udělá pořádek nebo nás k tomu v krajním případě donutí. Proto je v našem domě neustálý nepořádek. A naše děti vychováváme stejně, jako jsme byli vychováni - často za ně rychle vše udělám a manžel je hrozivým hlasem volá na objednávku. Častěji neděláme NIC. S tajnou nadějí, že pokud děti vidí neustálý chaos a nepořádek, pak si jako protest vypěstují touhu po pořádku a čistotě. Nevím, jak jim to bude v dospělosti, ale zatím klidně přešlapují hory hraček na podlaze, lhostejně nechávají špinavé talíře na stole, oblečení hází přímo na práh... Takže po pořádku Abyste děti naučili dávat věci na své místo, musíte dodržovat tři jednoduché body: 1. Návyk uklízet je potřeba vytvořit (tedy vynaložit úsilí, abyste ho u dětí získali).2. Musíte to dělat ne místo toho, ale SPOLU (i když to trvá dlouho a není to tak dobré jako u dospělých, ale v budoucnu se to pro dítě stane zvykem)3. Aby dítě souhlasilo s úklidem nepořádku s vámi, musí být požádáno nebo přemluveno a poté poděkováno (ano, ano, pozitivní posilování je navždy!)