Gerdiny červené boty Na internetu mě zaujal banální příběh ženy. Dívka žila se svou matkou a vše bylo v pořádku. Dokonale si rozuměli, po večerech popíjeli v kuchyni čaj, smáli se a tajili. Dívka pilně studovala, pak úspěšně pracovala. V pravý čas jsem potkala hodného kluka, začala chodit, zamilovala se a rozhodla se vdát. A pak máma onemocněla. A její nemoc se zhoršovala pokaždé, když dcera začala mluvit o svých plánech. Chlap čekal a čekal, ale dívka se rozhodla zůstat se svou matkou, aby ji nerozrušila. Čas uplynul. A pak jednoho dne moje matka vesele štěbetala, zalévala své oblíbené květiny na balkóně a okenních parapetech a její třiačtyřicetiletá dcera najednou smutně řekla: „No, ty a já jsme zestárli a nikdo potřebuje nás." Mezi sebou soupeřící čtenáři se začali navzájem přesvědčovat, že ve 43 letech život teprve začíná, všechno se ještě dá zvládnout. A vzpomněl jsem si na pohádku „Sněhová královna“: ... Gerdiny červené boty ji zavedly do domu staré čarodějnice. „Z domu vyšla stará stará žena ve velkém slaměném klobouku, pomalovaném nádhernými květinami, opírající se o hůl, řekla stařena velká rychlá řeka a vyšplhat tak daleko?“ S těmito slovy vstoupila stařena do vody, zahákla člun klackem, vytáhla ho na břeh a Gerda byla velmi ráda, že se konečně ocitla na souši se bál cizí stařeny "No, pojďme, řekni mi, kdo jsi a jak jsi se sem dostal," řekla stará žena za ruku a vzala ji do svého domu a zamkla dveře - už dlouho jsem chtěla mít takovou roztomilou holku - řekla stará paní - Uvidíš, jak se nám s tebou bude žít, a dál česala kudrny čím déle se česala, tím víc Gerda zapomínala na svého zapřisáhlého bratra Kaie - stará uměla kouzlit a kouzla jen občas, ale teď už opravdu chtěla odejít a tak šla do zahrady. dotkla se svým klackem všech růžových keřů, a jak stály v plném květu, všechny zapadly hluboko, hluboko do země a nezůstalo po nich ani stopy. Stará žena se bála, že až Gerda uvidí své růže, vzpomene si na své a pak na Kaie a uteče. Po své práci vzala stará žena Gerdu do květinové zahrady. Gerda skákala radostí a hrála si mezi květinami, dokud slunce nezapadlo za vysoké třešně. Potom ji uložili do nádherné postele s červenými hedvábnými peříčky vycpanými modrými fialkami; dívka usnula a měla sny, jaké v den svatby vidí jen královna." Jednoho dne však růže na klobouku staré čarodějnice Gerdě připomněly Kay a okamžitě opustila kouzelnou zahradu a zatlačila rezavou závoru vrzající brány. Ani ten studený, chladný podzim ji nevyděsil, protože Gerda měla cíl a bylo mi strašně líto milé holčičky, která zestárla v přítmí kouzelné zahrady své milé maminky, ani jedna zatracená růže. ukázal jí cestu k nezávislému životu, sice plnému nebezpečí a dobrodružství, ale jejímu vlastnímu „Ano, drahá, jsi zcela svobodná! Pravda, můj život se bez tebe zhroutí, ale to je v pořádku." Všichni chceme být ke svým dětem hodní a dobří, chránit je před problémy, skládat stébla. Ale život vyžaduje, aby se z laskavé matky v určité chvíli stala zlá macecha a vystrkuje odrostlé dítě z hnízda Jinak se mu nikdy nerozevřou křídla a nepocítí radost ze samostatného letu Riziko, ale stojí za to za kopřivami v temném lese aneb Jak Nechal jsem se unést psychologií (pohádka) Další článek na toto téma: Jak vykopnout dospělého syna z domu.?