✓VĚDOMÉ ŽÍT SE ZMĚNOU✓ČÁST 2 Autor: Portland Halmich Poměrně nedávno jsem psal o fázích změny, dnes chci skončit s užitečnými nástroji pro jejich prožití, které můžete sami používat. Jak tedy můžete prožít nevyhnutelné vlny změn s větší grácií, odolností, vírou, dovednostmi a sebesoucitem To je možné s pomocí neocenitelných nástrojů, které vám pomohou zmírnit fyzický a duševní stres, snížit potřebu manipulace a kontroly? své zkušenosti, přepněte na neodsuzující vědomí sebepozorování, které vede k radikálnímu přijetí změny, kterou se tak často bojíme projít ⤵️✨Dýchejte. Dýchání nás vrací do přítomného okamžiku, pomáhá snižovat hladinu kortizolu a naše svaly se uvolňují. Proto je to první věc, kterou si zapamatujte, když nastane panika, zhluboka dýchejte ✨Uvolněte se. Hluboké dýchání vám jistě pomůže uvolnit se. A relaxace nejen uvolňuje napětí, protože se uvolňují svaly, ale také změkčuje mentální konstrukty, které do situace vkládáme, tzn. naše drsné prizma vnímání a emocionální bolest, kterou způsobuje ✨Pocit. Tomuto kroku se nevyhneme. Tak moc si přeji necítit bolest ze ztráty - tu bolest v jádru, sílící tep ze strachu, že budu navždy sama, smutek, který cítím, protože mi chybí zvuk jeho hlasu. Ale pokud si nedovolíme tu bolest cítit, můžeme ji nahradit méně než zdravým chováním, riskovat návrat ke zvyku nebo situaci, kterou chceme přerušit. Pozorování je sebepozorování bez posuzování. Je to schopnost být svědkem, všímat si a rozvíjet schopnost být všímavý. Pozorováním našich myšlenek, činů, slov, přesvědčení a reakcí se trénujeme, abychom byli přítomni ve své zkušenosti s otevřeným srdcem✨Dovolte. To je možná to nejtěžší. Přestaňte se snažit tuto situaci nějak změnit, udělat ji jinou. Povolení je praxe odevzdání se, vypnutí kontroly, manipulace, očekávání a potřeby něčeho být, vypadat, cítit určitým způsobem. Povolení umožňuje intuici vynořit se a život plynout. Vzdáváme se připoutanosti k výsledku a umožňujeme, aby naše zkušenost byla přesně taková, jaká je. To jsou nástroje, jak se vyrovnat s prázdnotou, kterou dnes večer určitě pocítím. Když chci zvednout telefon a zavolat mu, musím se zhluboka nadechnout. Když cítím, jak mám napjatá ramena a stažené břicho, vědomě uvolňuji svaly. Když cítím, že tečou slzy, musím je nechat téct. Když chci uniknout svým pocitům tím, že se od nich odvrátím, musím si místo toho sednout na polštář a pozorovat své myšlenky nebo si je zapsat do deníku. A když si protáhnu mozek a představím si, jak bych mohl vyléčit tento vztah tím, že řeknu nebo udělám to či ono, když mu chci napsat SMS, něco mu říct a on na oplátku udělá tohle, musím si procvičit uvolnění připoutanosti k konečný výsledek těchto změn. Nemocná připoutanost nám bere hodně síly.