Od autora: Cílem je podívat se na psychoterapeutický proces z pohledu pozorovatele OBRANÉ REAKCE PŘI PSYCHOTERAPII Psychologové vědí, že klient v prvních 5 minutách vznese pravdivý požadavek. Během těchto 5 minut klient nevědomě vysloví svůj požadovaný důvod příchodu. Poté v průběhu terapie a v odpovědi na psychologovu otázku „Co vás ke mně přivedlo (co je pro vás důležité, jaké jsou potíže, váš požadavek atd.)“, klient již analyzuje společensky přijatelnou formu jeho problému. To znamená, že nevědomě lže, protože odpovídá s myslí napůl omezenou rodičovskými postoji, společenskými normami a osobní (často „hořkou“) zkušeností. Ve skutečnosti je již polovina úspěchu získat skutečný požadavek klienta. Tady na nás, psychologové, čekají nejrůznější překvapení. Čím blíže se psychoterapeut dostává ke skutečnému požadavku (a příčině problému), tím znatelnější jsou klientovy obranné reakce – od negativních po pozitivní. Navíc obranné reakce vznikají právě tehdy, když terapeut lokalizuje problémovou oblast. Za příznaky obranných reakcí se považují náhlé a opakované změny u klienta, viditelné zrakem psychologa. Rozdělil bych je na: - postoje těla (prudce dopředu a dozadu, kolébání přesně v tomto bodě našeho projevu, mávání rukama, zatínání rukou v pěst, šmejdění s lemem šatů, škubání nohou, praskání prsty , atd. - obličejové (zívání, polykání, mrazení, pláč...) - verbální (opakování slov, frází, křik, šeptání...) - intonace (výrazné zvýšení a snížení hlasu, přechod do křiku, chrapot, neočekávané ticho) - nervové reakce (tělesný třes, ostrá bolest hlavy, bolest v těle (jakéhokoli tělesného orgánu), slzy, nervózní smích, pocení, běhání na záchod, kouření, méně často - naléhavý odchod) - popírání: „Jsem ne...“ „Jsem v pořádku.“...“ „ne, ne, ne -ne, ne..“ „ano-ano-ano-ano-ano...“ - smyslné (nejnepolapitelnější) - strach v očích, hrůza ve tváři, napětí maxilotemporálního svalu, maskovitý výraz ve tváři, nenávist v obličeji, svěšená ramena, prudce se ohnul, prudce se narovnal, vyskočil... A teď, když psycholog ví „kde je zakopaný pes“ – co nyní dělat, abyste klienta nevyděsili? Vždyť už je vyděšený, ostražitý, napjatý! Důvěra je minimální. Všichni ve strachu - úzký koridor jeho pocitů nebo necitlivosti. A je to nutné! Je potřeba pracovat! A zde je v každém případě vše individuální. Neexistují žádná obecná pravidla nebo dokonce doporučení. Jednáme na základě inspirace, intuice, na základě praktických zkušeností. Hlavní je nebát se samotného psychologa, věřit si. Hlavní věc je, že převládající hodnotou psychologa je v tuto chvíli hodnota pomoci klientovi, nikoli hodnota „neztratit tvář, neztratit se“. Pak vás vnější priority, jako je „pomoc člověku, potažmo Světu v jeho osobě“, určitě přivedou na správnou cestu. Věřte mé zkušenosti. Takhle se to děje vždycky. A to se stává i vám. „Vidím, „čtu vás“, věřím ve vás, moji milí kolegové, v procesu terapie, pokud klient najednou začne příliš aktivně vzdorovat, odmítat nebo souhlasit (pokud by ho jen nechali na pokoji) - to je. jistá známka toho, že jste na správné cestě k nalezení důvodů klientova problému. ). Moje klientka se mi například přiznala, že nesnáší, když pokaždé opakuje: „Přijímám tuto situaci s vděčností za zkušenost...“. 2 roky tuto frázi opakovala (a s přehnaným nadšením) a až teď mi to přiznala....). Identifikace příčiny, jak víte, je nejtěžší a nejdůležitější. Po identifikaci příčiny lze vždy najít způsoby, jak ji implementovat (co dělat, jak to dělat, kdo to dělat, kdy to dělat, proč a proč... a je to vůbec nutné..). může nám pomoci „prolomit“ obranné reakce klienta? Obranné reakce hrají roli sebezáchovy těla pro bezpečnost podle principu „i se strachem uvnitř, i s problémem – ale je to známé, a proto bezpečné“ Zde je typický portrét Klienta s obrannou reakcí : „Jinak právě teď, když si vzpomenu, jak se všechno znovu zvedne1 Děsivé!.