I'm not a robot

CAPTCHA

Privacy - Terms

reCAPTCHA v4
Link



















Original text

Snad každý čtenář zná situaci, kdy si ráno po vyskočení z postele uvědomíte, že jste zaspali... V tuto chvíli máte hlavu v naprostém pořádku chaos, jelikož je potřeba udělat vše - umýt se, obléknout, dát se do pořádku, dostat dítě do školky nebo školy a ještě mu stihnout připravit snídani atd. Pak rychle o svém podnikání. Teď mě dobře pochopí ti, kteří jezdí vlastními auty. Takže se zdálo, že jsi udělal všechno a vyběhl jsi na ulici. Venku mrzne a vy potřebujete zahřát auto (pro ty, co mají autostart, je to jednodušší), spěcháte, ale sklo nezamrzá a teď, konečně se rozjedete a jedete, je provoz všude kolem se zasekává a před vámi se objeví studentské auto, které nikam nespěchá. A…. Stalo se mi to dnes ráno a co jsem v tu chvíli cítil, můžete samozřejmě uhodnout - nějaké podráždění, dokonce vztek, a začal jsem říkat: "Pojď rychleji, co to děláš..." syna, kterého jsem vezl do školy a řekl: "Mami, on se teprve učí a nemůže to dělat rychleji." A pak jsem si vzpomněl, jak jsem se sám učil. Vzpomněl jsem si, jak jsem se zpočátku bál, a že jsem se bál přidat plyn, a když zatroubili zezadu, ztratil jsem se, začal jsem se rozčilovat a mohl jsem i ustrnout uprostřed silnice. V tu chvíli moje podráždění zmizelo a objevily se sympatie a porozumění a nějak podivně se ukázalo, že toto auto se začalo pohybovat rychleji, aniž by zvlášť zdržovalo vozy, které jelo za ním. Proč jsem o tom psal? Ano, protože velmi často zažíváme negativní pocity vůči lidem ve chvíli, kdy udělají něco špatně nebo ne tak, jak bychom si přáli, ale zároveň zapomínáme, že jsme na tomto místě sami kdysi byli. Můžeme se například zlobit na dítě, protože rozhazuje hračky a pak je strká do rohů, místo aby je sbíralo do šuplíku, a nechápeme proč... Jednou jsem o tom vyprávěla mamince, řekla mě, že schovávám špinavé ponožky v hračkách a ona také nechápala proč, nikdy mi za špinavé ponožky nenadávala, takže si prostě zvykla, že moje ponožky jsou v hračkách. To samé s domácími lekcemi nebo domácími pracemi atd. Častěji si pamatujte, jací jste byli a jak jste se předtím cítili, a možná pro vás bude snazší dívat se na různé situace a snáze budete vychovávat své děti. Hodně štěstí! Rodinná psycholožka Ekaterina Dolgusheva.