Seznamte se se záští! Jako dítěti mi moje prababička vždy říkala: "Nosí vodu pro uražené!" Ne úplně nechápal, o čem mluví, matně jsem tušil, že asi není moc dobré se urážet, když za to lidi dohání tak hrozný trest. Ale na druhou stranu jsem se rád urážel, hned jsem si připadal tak důležitý! Teprve pak to z nějakého důvodu skončilo slzami a prosbou o odpuštění... 1. Chování druhých lidí je nejčastěji mimo naši kontrolu, můžeme o něco požádat, můžeme druhého člověka k něčemu donutit, nicméně jednání lidí velmi často nesplňuje naše očekávání. Neoprávněná očekávání zase dávají vzniknout zášti, která pak často přechází v hněv. Pokud to člověk začne vyhazovat na své okolí, jeho sociální vazby se zhorší, pokud si to nechá pro sebe, pak vám tělo nepoděkuje Někdy se chcete rychle zbavit zášti, a dokonce i těch lidí o kterých říkají, že se rádi urážejí, není snadné nosit neustále tyto kameny v mé duši. Proto je psycholog často osloven právě s takovou žádostí - pomoci překonat urážku a začít jít dál Zášť, která v člověku vzniká v důsledku výskytu určitých situací. Ale opravdu víme, jak se od raného dětství urazit? Kde se v nás vůbec bere zášť? Existují různé teorie lidského původu. Někdo říká, že se člověk rodí jako nepopsaný list, na který život ještě nenapsal své dílo, někdo říká, že dítě má za sebou celý systém svých minulých činů, nashromážděných během jeho minulých životů. Psychologové se domnívají, že například temperament je spíše vrozenou vlastností, ale osobnostní rysy jsou výsledkem jeho interakce se společností. A zášť je jedním ze společenských mechanismů, které se dítě učí od dětství, přejímá ho od dospělých První, nejjednodušší emocí, která je v nás zakořeněna po staletí, je hněv. Dítě pláče a křičí, čímž vybízí mámu nebo tátu, aby něco udělali. Takto ovlivňuje svět, informuje svět v osobě svých rodičů o svých potřebách. Dítě postupně, dospívá a uvědomuje si samo sebe, se učí ovládat chování své matky pomocí zášti, protože nemůže ovlivnit svět dospělých žádným jiným způsobem. Všichni jsme staré děti. Zdá se, že jsme vyrostli, hodně toho víme, hodně umíme, ale stále se urážíme, pokud se naše důvěřivá očekávání ukázala jako „oklamaná“... Dále - více. Jsou lidé, kteří, možná aniž by si to uvědomovali, vytvářejí situace, ve kterých mohou být uraženi nebo si myslí, že byli uraženi. Staví se tak do pozice oběti, která jim podvědomě umožňuje vrátit se do toho úplně dětského stavu, kdy člověk ještě nenesl žádnou zodpovědnost. Zášť se stává takovým bezpečným přístavem, kde máte vždy pravdu. V budoucnu nás nejčastěji pohoršují ti, kteří jsou nám blízcí, lidé, se kterými máme nějaké vazby - rodina, obchod, láska, přátelství. I když z komunikace s těmito lidmi získáváme ty nejpříjemnější emoce, velmi nás bolí, pokud naše očekávání od těchto emocí nejsou naplněna. V takových chvílích můžeme říci, že se potýkáme s nevděkem nebo nepochopením. Po tomto ne nejpříjemnějším pocitu přichází celá řada trhajících emocí – zklamání, sebelítost, vztek, touha po pomstě. Zášť, vedoucí k dalším negativním pocitům, tedy pohlcuje mnoho energie a štěstí v zásadě znemožňuje. 2. Zášť ve skutečnosti hraje důležitou roli v mezilidských vztazích. Pocity, které člověk prožívá, jsou indikátorem toho, že se v našem „životním“ systému něco děje. Prožíváme-li dobré, laskavé pocity, je zaveden systém, prožíváme-li negativní, znamená to, že někde ve vztahu ke světu nebo k sobě samým došlo k selhání. Pocit zášti v nás vyvolává v druhém člověku odpovídající pocit viny. Spojení zášť a vina umožňuje lidem vidět, kde ve svých vztazích potřebují úpravu, více porozumění a trpělivosti. Tyto pocity nás ukazují na významné okamžiky pro jinou osobu..