Červená karkulka si co nejrychleji vyžádala skype sezení.🏃‍♀️Poběhla po místnosti, lomila rukama a periodicky mizela z obrazovky. Kvůli tomu Sova vyskočila a pokusila se podívat dovnitř monitoru. Ještě nikdy neviděla Karkulku v takovém vzrušení. „Byla jsem na služební cestě,“ začala Karkulka odkudsi vzadu. Jen jasně červeně kvetoucí Anthurium v ​​hnědém květináči se na Sovu dívalo z parapetu - Skoro celý týden. Byla zodpovědná za organizaci firemních školení a část z nich také vedla. Museli jsme se vrátit v pátek večer. – kytka dál vysílala. 🏵️Klobouk se na pár sekund podíval do objektivu a pokračoval v dalším kole po místnosti.-Pět dní jsem pracoval jako Papa Carlo, nebyl čas jíst ani chodit na záchod, sotva jsem to stihl. Ne, ne že by se mi to nelíbilo, bylo to zajímavé. Dokonce mě potěšilo dělat něco úplně neznámého. Pouhých pět dní 12 hodin tvrdé práce: připravit prezentaci, uspořádat místnost, vybavení, podklady, zajímavé řečníky, obecně jsem měl v pátek večer problém porozumět svému jménu. - Čepice se konečně zastavila před foťákem a teď tři knoflíky na chrpově modré halence koukaly na Sovu 👀 - Ale už je po všem, společné foto, poděkování, objetí a už jsem na cestě na vlak. ... No, jak tak jdu, pomalu k němu mířím: jednou rukou houpám kufrem, ve druhé je dort a květiny - poděkování účastníků, počítač přes rameno a batoh s doklady a peněženkou za zády. Musel jsem jít jen kousek: po nástupišti ke kočáru. - Cap si sedl na roh židle a koukal vytřeštěnýma očima 😮 - Jdu a přemýšlím: "Je pozdě, nástupiště je skoro prázdné a na zádech mám batoh s průkazem a peněženkou. Není tam moc peněz, práva tam prostě jsou. Teď se někdo připlíží a ukradne." - To jsem já, jak chodím a přemýšlím, umíš si to představit? - Karkulka se otočila k obrazovce.. - Owl potvrdila svou přítomnost 🦉 - Ale prostě není schopná nic. Poslouchám kroky, rozhodl jsem se, že jdu, sotva hýbu nohama a někdo mě také sleduje. A pak se kroky zastavily. Okamžitě se otočím, protože se bojím o svá práva. Aaaaam! - Karkulka vytřeštila oči jako dveře letadla po 8hodinovém letu, vyskočila a zase se vrhla pryč a křičela něco, co nebylo moc jasné: - Cikán! - Čepice se přepnula na ultrazvuk a objevila se v zorném poli. - A v rukou má moji peněženku s mým průkazem a za mými zády mám rozepnutý batoh - A? - Sova také vyskočila ze židle a chtivě se držela obrazovky 😯 - Praštil jsem ji po hlavě květinami, pak dortem, pak jsem si uvědomil, že jen zdobím. Rozmáchl ji a praštil ji taškou s počítačem. Křičící oplzlosti, které nejsou příliš logické: "Zabiju tě, s-kaaa!" Policie, pomozte, zabíjí člověka.” 👩‍✈️-A co cikán? “ zeptala se sova zaujatě a detailně si představila tuto scénu „To je v pořádku, stojí tam, vydrží.“ Nejspíš byla v šoku. Začala přicházet k rozumu, až když jsem ji jednou rukou chytil za prsa, třásl jsem s ní, křičel a druhou jsem jí prohledával kapsy a obracel je naruby: najednou něco ukradla. Začala mi ukazovat zbytek svých kapes, odemknout je a odplivat si. Tehdy jsem se vzpamatoval a položil ji na zem 💪 - A předtím? - A před tím se mi zdálo, že jsem ji zvedl a třásl s ní nad zemí, prohledával a mlátil čímkoli. mohl. Pak jsem si zkontroloval věci, nadával jí a šel ke svému kočáru. Sedl jsem si do kupé, naštěstí tam nebyl žádný spolucestující a zařval jsem... Ewww.. - Jo... - Sova také vydechla. - Jaký příběh! Jak ti můžu pomoct - Chápeš, s takovou radostí jsem tu cikánku porazil, protože kdybych měl sílu, mohl jsem ji zabít? A mohla do mě šťouchnout nožem a utéct. Obecně jsem se bál své reakce. Je dobře, že všechno dopadlo, ale všechno mohlo dopadnout jinak... - Pochopil jsem správně, že jste si tento kontakt a masakr užili? - Karkulka skoro vykřikla "To není normální!" "Proč..." začala přemýšlet Sova. – Bránili jste svůj majetek všemi dostupnými způsoby a vyhráli jste. Otázkou je proč