Od autora: V tomto článku shrnuji nejzajímavější a nejužitečnější informace o tom, jak může psychologický poradce pracovat s klientem prožívajícím ztrátu – v globálním slova smyslu – je jedna z nejtěžších zkušeností v lidském životě. Může to být smrt milovaného člověka, rozvod s manželem, odloučení od milovaného člověka, přestěhování blízkého přítele atd. … V takových situacích je vždy pocit ztráty. Často ji provází smutek, zklamání, smutek, deprese a pocity viny. Klienti proto velmi často přicházejí k psychologovi právě s tímto požadavkem: „Jak se vyrovnat se ztrátou? Tento článek byl napsán pro praktické psychology a obsahuje nejúčinnější techniky pro práci s klientem prožívajícím smutek. Fáze prožívání ztráty Ztrátu bohužel nelze minout – je třeba ji zažít. A ve většině případů je snížení intenzity prožitku možné až tehdy, když samotná situace skončí a klient projde určitými fázemi. V tomto článku jsou uvedeny fáze prožívání smrti blízkého člověka, ale podobné pocity prožívají klienti i v jiných situacích ztráty. První fází je popření. Začíná obecným šokem a strnulostí, která trvá asi 9 dní. Ten člověk nevěří tomu, co se stalo, a hlavně tomu není schopen uvěřit. Tento nedostatek víry lze vyjádřit neustálým dotazováním. Klient může mít sny o někom, koho ztratil, nebo s ním neustále vnitřně komunikuje. Člověk může být buď otupělý („zmrzlý ve svém žalu“), nebo úzkostlivý a aktivní (umí zorganizovat pohřeb, aktivně podporovat ostatní). To neznamená, že druhá možnost je lepší - je to jen jiná možnost přizpůsobení a chování v situaci ztráty V této fázi může člověk přestat chápat, kdo je, kde je a proč (fenomén „depersonalizace“). Tato reakce může přetrvávat krátkou dobu. Člověku můžete pomoci dostat se z tohoto stavu, když ho budete oslovovat jménem, ​​častěji se ho dotýkat, pracovat s jeho tělem – obecně se soustředit na jeho sebeuvědomění. Pokud jako psycholog vidíte u klienta známky deprese nebo dokonce sebevražedné myšlenky, pak je v tomto případě nutné klienta přesměrovat k psychoterapeutovi nebo psychiatrovi. Obecně řečeno, popírání trvá asi 40 dní – agrese. Ten člověk tomu nejen nevěří, ale je naštvaný kvůli tomu, co se stalo. Objektem klientova hněvu může být osud, Bůh nebo někdo, koho považuje za viníka toho, co se stalo. V jádru je to pokus o získání kontroly. Konstruktivním způsobem lze agresi nasměrovat na příčinu, která smutek způsobila, ale často se v životě nedá nic změnit. To může vést k agresi namířené vůči sobě nebo blízkým. Rozhodnutí učiněná v této fázi mohou mít negativní důsledky pro vztahy, způsobit škody na majetku a stavu člověka 3 – vyjednávání. Člověk nasměruje svou energii k „kupování se ze smutku“. V tuto chvíli se může obrátit k osudu, k jakýmkoli vyšším mocnostem, aby uzavřel dohodu - to udělám / neudělám a nechám vše vrátit do předchozího stavu. Člověk může zaplatit změnou svého chování, darováním nebo rozhodnutím věnovat čas a energii něčemu, co souvisí s příčinou smutku. Z velké části je však zklamán, protože smutek a ztráta jsou nezvratné. Citové reakce jsou ochuzeny, spánek a chuť k jídlu jsou narušeny, objevuje se podráždění, slzy nepřinášejí úlevu. Nejčastěji mají charakter stažení, útlum jakékoli aktivity - člověk se vzdává. Bolest je prožívána. Přichází ve „vlnách“: zdá se, že povolí, pak se znovu zesílí. Stává se to proto, že se člověk naučí zvládat svůj smutek, ale ne vždy to vyjde. Asi 3 měsíce po ztrátě může dojít v důsledku vyčerpání sil k prohloubení depresivního stavu: člověk si myslí, že se už nikdy nebude cítit dobře, protože... bolest je velmi silná. V tomto období klient zpravidla méně pláče.Člověk se musí naučit žít bez zesnulého a plnit své povinnosti. Jako ukazatel dynamiky procesu prožívání se může stát, že v tomto období zesnulý sní jinak (v onom světě je 5. stupeň přijetí). V tomto období dochází k úlevě od bolesti, která trvá až rok. Člověk svou ztrátu plně přijímá a postupně se buduje nový život. Objevují se nová spojení s lidmi, kteří daného člověka znají v nové funkci. Myšlenky člověka se vracejí ke všemu dobrému, co je spojeno s tím, co mu přineslo smutek. Situace, která způsobila smutek, je dnes vnímána jako součást života – má svůj začátek, vývoj i završení. Vrací se pocit vnitřní opory, vrací se síla a emoce celého spektra, člověk začíná přemýšlet o budoucnosti. Teprve v páté fázi se člověk může rozhodnout, jaké závěry vyvodí, zda něco změnit a pokud ano, jak. Ztráta je umístěna do vlastního obrazu světa a dokončena jako situace. Techniky práce s klientem Když za vámi přijde na konzultaci klient prožívající ztrátu, je velmi důležité správně sestavit strategii pro práci s ním. Je to jistě odlišné od pouhého naslouchání a mluvení. Psycholog může ve své práci používat speciální techniky a experimenty, které klientovi pomohou lépe vstřebat zkušenosti, které dostává. Každá etapa má své techniky, proto je uvedu v chronologickém pořadí Prvotním úkolem pro poradenského psychologa je pomoci klientovi vnímat realitu ztráty. Za prvé je důležité jednoduše naslouchat klientovi – vše, co o své ztrátě řekne. To pomáhá přenést ztrátu do zóny uvědomění. Za druhé, uvědomění si reality ztráty je usnadněno kulturně přijímanými rituály rozloučení se ztrátou – jedná se o zdání gestalt experimentu, bezpečný způsob, jak zažít myšlenky nebo činy, které jsou nestravitelné nebo nepříjemné. Za třetí, technika 2 židlí v této fázi funguje skvěle. Na jedné straně je to kognitivní: „Vím, že jsi mrtvý“, a na druhé straně je to emocionální: „To nemohu přijmout“. Gestalt přístup podporuje odpor tím, že na něj nahlíží jako na přizpůsobení se nerovnováze způsobené ztrátou, obranu proti něčemu, co je příliš bolestivé. To umožňuje postupně přijmout ztrátu Druhým úkolem je prožívat bolest. Je velmi důležité, aby klient rozpoznal své příznaky jako zcela normální. To může pomoci tím, že budete pravidelně zdůrazňovat, že v této situaci není sám a mnoho lidí zažívá podobné věci a prochází úplně stejnou cestou. Klient si musí dovolit cítit emoce, které cítí: smutek, smutek, deprese, vina a vztek. Chcete-li pomoci klientovi se s nimi vypořádat, můžete zkusit použít kruhovou techniku. Jeho podstata je jednoduchá: vytvoří se kruh, ve kterém může klient vyjádřit své nejsilnější emoce – křičet, výt, nadávat atp. ... Důležité je, že uvolněním těchto emocí navenek se dají udržet v kruhu a neublíží ani klientovi, ani jeho blízkým. Dále se klient musí přizpůsobit nepřítomnosti druhé osoby. Je potřeba mu pomoci kompenzovat všechny funkce a role, které zemřelý pro klienta sehrál. Může to být komunikace, důvěra, láska, respekt, domácí práce, péče, finance. Důležité je kreativní přizpůsobení změněné realitě, tzn. přizpůsobit se tomu, co je, změnit sebe a reorganizovat prostředí. Bohužel právě v tuto chvíli podpora ze strany společnosti končí a člověk, který ji stále potřebuje, je nucen obrátit se s prosbou o pomoc na psychologa, je třeba naučit klienta poskytovat sebepodporu. Má několik úrovní: zvládnutí nových praktických dovedností. Klient je spolu se ztrátou důležitého člověka o něco v životě ochuzen a potřebuje se naučit uspokojovat své vlastní potřeby, např. ve financích a čistotě. Psycholog pomáhá klientům najít zdroje pro osvojení nových dovedností