Vztahy jsou pro některé záchranou, ale pro jiné smyčkou v kruhu. Mark Levy Byla jednou jedna dívka Máša. Když vyrostla, opravdu chtěla potkat „toho“ a mít velkou rodinu. Pokaždé, když vstoupila do vztahu, doufala, že brzy přijde štěstí. Ale nepřišlo. Vztah nevyšel. Muži je dokončili jako první. Jednou se vdala, ale manželství netrvalo dlouho. Často se sama sebe ptala: co je se mnou? Proč nemůžete budovat harmonické vztahy? Jak si vybrat „ten“ Opravdu, jak se to stane? Proč vztahy nefungují? Jak si lidé vybírají partnery Všechno je jednoduché a složité zároveň? Volba člověka se vždy neděje náhodou, ať už jde o přátele, manžele, aktivity nebo koníčky Konvenčně můžeme říci, že lidé jsou k sobě „přitahováni“ jako hádanky. Tato volba není vždy smysluplná. Většina lidské psychiky si není vědoma sama sebe. Říká se tomu nevědomí, které hraje u každého obrovskou roli. Nevědomí se tvoří v procesu života a zahrnuje všechny zkušenosti, myšlenky, touhy. Nevědomí obsahuje především informace o tom, jak se jeho rodiče chovali k člověku dítětem jako traumatické. Dítě se mohlo cítit odmítnuté, nechtěné, nemilované. Jsou to velmi těžké zkušenosti. Bez rodiče nemůže dítě žít v doslovném slova smyslu. Je nucen se nějak přizpůsobit podmínkám, ve kterých roste. Ale potřeba lásky nikam nevede... Teď dítě roste... Opravdu se chce dostat do deficitů dětství. To hledá ve vztahu. Ale nevědomí si může vybrat především to, co zná. V tomto případě se partner svým postojem podobá rodiči. Vznikají zážitky připomínající dětství. Lidé se mohou změnit, ale vztahy jsou stejné... Děje se to proto, že nevědomí se tímto způsobem snaží vyrovnat s traumatickým zážitkem a vyjít z něj vítězně... Jak to může Máša překonat, se zamyslíme v příštím článku...