Práce psychologa: Zajímavá a užitečná 866 Dobrý den, vážení přátelé A nadále studujeme práci psychologa a jeho různé rysy, nadále sdílíme své zkušenosti a poznatky nahromaděné během praxe. Dávám do pozornosti osmsetšedesátý šestý článek ze série Předevčírem můj článek „Klientům nevěříme!“, který najdete na této adrese, uvedl, že klient to řekl psychologovi na. setkání přibližně takto: „Teď jsem hodně utratil, dáme si pauzu na měsíc. Nechci se rozejít s člověkem, který mě podporuje a rozumí mi! Doporučuje se nebrat v úvahu částici „ne“ ve slovech klienta a sledovat, co se stane („chci se rozejít“), protože naše nevědomí ve své práci nebere v úvahu částici „ne“, nevědomí mluví ve výpovědích, částice „ne“ je zde jako převlek, možná chcete-li..Ano, a v tom článku jsem navrhl, abychom tento bod společně s klientem rozebrali, pochopili, jaké důvody ho vedou k odchodu o terapii. co je terapie? V terapii zkoumáme celou osobnost klienta s cílem harmonizovat ji. V terapii se nezabývají řešením nějakého konkrétního problému, protože to už není terapie, ale něco jiného (koučování, poradenství. Jak se přesně tento druh práce nazývá? Řekněte mi, prosím!) Proto si zde neříkáme že klient má právo odejít, že bychom mu měli, šetříce jeho peníze, nezasahovat do jeho odchodu, že snad už problémy vyřešil, a proto chce odejít a podobně. Klientovi to nebude nijak užitečné, nic mu to nevysvětlí Uznáváme právo na odchod, ale nebude vědět, proč odchází, proč nemůže přímo říci o důvodech odchodu. A terapie je zaměřena na zvýšení povědomí. Zjišťování takových věcí je jen součástí práce. Proč není nutné zvyšovat informovanost v okamžiku, kdy chce klient z neznámých důvodů odejít? Potřebovat. Je to jen součást terapie. Obtížný díl, ale pořád stejný díl jako všechny ostatní díly O úspoře peněz. Toto je nějaký druh introjektu. Proč se psycholog zajímá konkrétně o peníze klienta? A ne o tom, aby to bylo více vědomé, například, nebo něco jiného? Nastolil klient téma, co potřebuje ušetřit? Opět, i když to bylo vysloveno, je vždy důležité se ptát, ptát se, dokonce i fantazírovat, jaké by mohly být jiné důvody než peníze a čas (o tom se také často mluví jako o důvodu). Peníze a čas jsou jen standardní, společensky přijatelná forma odmítnutí. Za tím vším může být (ale ne vždy tomu tak je!) a častěji něco jiného. Pokud je touha pokračovat v práci, lze se dohodnout na pokračování terapie. Alespoň jednou měsíčně můžete požádat o schůzku zdarma. Klientovi můžete nabídnout tuto možnost a slevy, pokud je pro něj terapie důležitá. A pokud to není důležité, pak je důležité si ujasnit, proč to není důležité Ano, klient může řešit všechny své problémy tak, jak to vidí (opět je důležité si ujasnit, co, jak a proč to vidí). Ale terapie je o zvyšování povědomí! Proč to neřekne přímo? Proč si myslí, že o všem rozhodl? Proč pak nepoděkuje terapeutovi za dobrou práci, kterou odvedl, a místo toho alegoricky neřekne, že se chce s terapeutem rozejít? S největší pravděpodobností (ale ne nutně vždy!) se v tomto případě objeví něco, co vůbec není o úspěšném dokončení. To je dobrý důvod pokračovat. Jak to ovlivní vztahy s druhými lidmi, o kterých se z nějakého důvodu ani nedá mluvit přímo o úspěchu? Co to pomáhá? Co ti brání? Většinou, když je úspěch, tak o tom člověk přímo mluví, děkuje mu, není to tabu, je to společensky přijatelné. A tady se takříkajíc tajně loučí jednoduše. Obecně je zde větší prostor pro výzkum a práci v terapii, protože to vůbec není jako projevy osobnosti, která je v souladu sama se sebou as ostatními! :)