Lida si pobrukovala svou oblíbenou píseň pod vousy a její ruce rychle připravily snídani. Sprcha v koupelně zurčela a spolu s ní bublal i manželův hlas. Obyčejné ráno před prací. Začala hrát melodie Nokie, „někdo dnes ráno potřeboval manžela,“ pomyslela si Lída a vzala telefon do vany. Telefon přestal zvonit, ale přišla SMS. Lída automaticky klikla na zprávu... „Miláčku, čekám na tebe jako obvykle. Řekni mi něco svého a zůstaň se mnou přes noc. Miluji. Chtít. Tvůj, tvůj, tvůj." Telefon spadne a rozbije se na dlaždice, k nohám mého manžela... Co mám dělat? Mám odejít nebo zůstat? Předstírat, že se nic nestalo? Vyhodit ho? Možnosti vývoje dalších událostí: • Lída jde za Natalyou, protože... Natalya, stejně jako Lída, je v jejich společnosti „ideálním párem“. Natalya by pravděpodobně měla přesně vědět, co má dělat. Natalya tomu dlouho nevěřila, řekla, že Lída něco popletla a tohle se nemůže stát! Pak zamumlala něco jako: „Musíme s vámi mluvit, nějak to vymyslet...“. Pak začala z nějakého důvodu říkat, že s Pavlem není všechno tak, u nich je všechno jinak a nemá smysl jejich vztah s Lidinovými srovnávat. A pak si vzpomněla na schůzku a slíbila, že se sejde jindy. V zákulisí. Často se lidé bojí cizího smutku, jako by byl nakažlivý. Málokdy chce někdo přimíchat utrpení a bolest jiných lidí do svého pruhu pohody. Možná Natalya nechce vědět, že zrada je tak blízko, nechce zničit svůj mýtus o „ideálním páru“, a proto není připravena takové informace přijmout. Zde Lída pravděpodobně nenajde útěchu a pochopení. • Rozhodující by mělo být setkání s Alenou. Koneckonců, každý ví, že její muž je „muž“ a nenechá si ujít jedinou sukni. Alena hned nabídla sklenku vína. Dlouho mluvila na téma: „Muži jsou sráči a to se nedá změnit. Musíte se pokořit a vydržet. Kdo tě potřebuje kromě něj? Nikdo. Zavři oči a žij jako dřív." Lída vzlykala nad skleničkou a snažila se najít alespoň to nejmenší východisko z bolesti, která sužovala její duši. Aleniny návrhy byly skutečné, ale Lidina duše je z nějakého důvodu odmítla přijmout. V zákulisí. Milá Lído. Uteč od tohoto přítele rychle! Často z takové situace vytéká nejprve pramínek a poté oceán zvaný „Ženský alkoholismus“, ve kterém se můžete utopit, aniž byste si všimli jak. Je tu ještě jedno nebezpečí - Aleninino přijetí, pro ni tak známé, ale velmi nízké sebevědomí, je pod úrovní. A pak je deprese hned za rohem. • Výlet za matkou je šancí zmírnit utrpení a učinit správné rozhodnutí. Máma a táta spolu žijí už 43 let a kdo jiný než ona zná tajemství přežití krizí v rodině. Máma seděla a plakala do šátku s Lídou. Její hlavní a nejčastější slova byla: „Jak je to možné? Jak to, že se nestydí? Vždyť máte dvě děti. Myslela bych na děti. Řeknete mu - nedostane děti. Ve stáří zůstane se svou mladou ženou. Neboj se, Lído. Sami si děti vychováme, nějak je vychováme." Máma dodala Lídě sílu, ale bolest v její duši škrábala a bolela jako předtím. V zákulisí. Ano, je nezáviděníhodný osud zůstat se dvěma dětmi. A pak celý svůj život chovám zášť vůči jejich otci a připomínám mému synovi (ve vhodných případech) - "Vy, stejně jako váš otec, také lžete a podvádíte mě." Co s tím mají děti společného, ​​nepodvedly? Je tu další riziko. Pokud Lídě najednou přijde těžké žít sama, vždy se najde příležitost připomenout matce její návrh na rozvod. A pak můžete přesunout zodpovědnost za rozhodnutí odloučit se od manžela na maminku. Pak je otázka: co s tím má máma společného, ​​protože nepodváděla, nepodváděla a obecně chtěla to nejlepší? • Lída nikam nejde, nikam nejde. Manželovi hořce vrazí facku a jde si pro jeho věci. Ve vzteku nacpe všechno manželovo oblečení do tašek, kufrů, balíčků a zuřivě je hází na odpočívadlo. "Odejdi z mého života! Už tě nechci vidět! Nikdy!" křičí za odcházejícím mužem. A pak jde do kuchyně a….tluče, bije, naráží do talířů, šálků, hrnků… Pak hlasitě vzlyká, dokud.