Jakmile jsem začala psát tento článek, začaly se mi v hlavě vynořovat otázky jedna za druhou. Kdo bude můj čtenář? Proč potřebuje harmonický vztah? Co ji trápí, trápí a co jí nevyhovuje? Může jí být něco přes dvacítku, nebo už je jí hodně přes třicet. Může být vdaná nebo rozvedená, nebo může dlouho hledat „svého“ muže. Nevím, kdo Ona je. Ale mohu s jistotou říci: mě a Ji spojuje to, že jsme milovali, milujeme a chceme milovat i v budoucnu. Máme spoustu ženských nadějí, nejniternějších tužeb a plánů a bylo také dost zklamání... Proč by měla číst o „harmonických vztazích“ Určitě ne, aby srovnávala „harmonické“ vztahy se svými! Nehledat, který z bodů má špatně nebo sebekriticky sestavit seznam pro účast v závodě „ideální ženy“! Upřímně řečeno, vůbec nevěřím na ideální muže a ženy, ani na ideální vztahy. Můj čtenář koneckonců ví: Védští guruové a módní dámskí trenéři samozřejmě říkají úžasné věci - o ženskosti, osudu být múzou a „skutečných“ mužích. To nás ale nezachrání před krizemi, hádkami, zklamáními a realitou, které dříve či později čelí každá žena (i v těch nejprosperujících vztazích Co bych jí chtěl říct jako první). Že neexistují ideální vztahy. Je to mýtus. Vymyslely to staré panny, aby jiné ženy také neměly osobní život. A my se s tímto mýtem řítíme jako blázni po kosmetických salonech, astrologech a místech, kde se podle nás nacházejí „skuteční“ muži. Jsou docela normální muži a normální vztahy, ve kterých jsou kromě lásky a radosti hádky, konflikty a krize. Ale je tam také dost laskavosti, štěstí a vřelosti (nebo alespoň jednou bylo dost). V tomto okamžiku si můžete vydechnout a přestat běžet maraton v honbě za vlastní idealitou a „harmonickými“ vztahy „Co je tedy správné? - ptáš se. Své „právo“ si vytváříme sami, společně se svým partnerem. A u každého je to jinak. Harmonické vztahy jsou ty, ve kterých se váš a můj „správně“ shodují. V jedné rodině žena pracuje a muž sedí s dítětem, v jiné je to naopak. Někteří mají sex třikrát týdně, zatímco jiní mají sex jednou za měsíc. Někteří tráví dovolenou společně, jiní odděleně. A každá z těchto rodin má svou vlastní „správnou“ věc. A je to ta nejsprávnější věc na světě, pokud jim to vyhovuje. A v tomto okamžiku čeká mého čtenáře překvapení... Abych vytvořil to, co nám vyhovuje, musím nejprve pochopit, co vyhovuje mně jako vašemu partnerovi a tady si určitě vzpomenu na rovnováhu „vzít-dej“. Protože bez něj není kam. Bez toho vzniká ve vztazích nezdravá nerovnováha, která dříve nebo později zničí naši lásku a vzájemný respekt. Musím pochopit, co vám jako žena mohu dát a co od vás chci získat jako muž. Proč potřebujeme vztahy? Jsme v nich rovnocennými partnery? Je naše důležitost a lidská hodnota navzájem stejná? Koneckonců, ať se děje cokoli, svého partnera si vybíráme každý den a on si nadále vybírá nás každý den. A pokud víte, proč si vybíráte jeden druhého, krize se vás nebojí. A „méně ideální“ partner také není děsivý. A tady přejdu k důležitému bodu. „Můj manžel mě bije“ není jen „ne ideální“ partner, který lze zažít. Pokud se bavíme o harmonii, tak každý normální vztah by měl být zdravý. A k tomu se potřebuji naučit, jak si vybudovat zdravý vztah sám se sebou. Naučte se volit sebe, když se mě snaží ponížit nebo ublížit. Naučte se rozumět sobě a svým potřebám. Naučte se vnímat, zda ve vztahu rostem nebo mizím. Protože pro mnoho žen jsou zdravé vztahy nedostupné (až bych řekla nesnesitelné), dokud si tento vztah nevybudují samy se sebou, cesta ke zdravému vztahu založenému na vzájemné úctě a lásce nezačíná hledáním».