"Kdyby člověk šel k lékaři, pak je vše jednodušší. Měla by být úleva od tělesného strádání. Pokud ke kadeřníkovi, pak by mělo dojít k ostříhání to by se mu hodilo, ale jako v případě psychologické pomoci, není tu mnoho lidí, kteří si myslí, že je vše jasné problematické situace, na které by měl být ve skutečnosti vyhledaný pomoc vyřešen Kdy by měl být výsledek hned po skončení poradenského procesu, jak se má člověk často cítit , těžké a nesnesitelné zážitky, proč jsem přišel pro pomoc, nebo je jich několik by nemělo být bolestné odhalování vlastní osobnosti, protože výsledkem není pomoc, ale odsouzení. Koneckonců, „specialista“ naznačuje nebo přímo mluví o nedostatcích člověka. Bude to tady jednodušší? Myslím, že ne. Proč mluvit o nedostatcích, které si člověk sám trochu uvědomuje? Co když lidé sami lidem řeknou o svých nedostatcích? To se koneckonců stává. Každý člověk reaguje jinak, záleží na jeho charakteru. Někoho to samozřejmě může urazit hodně, jiného méně. A opět hodně záleží na člověku samotném. Na každou myšlenku totiž můžete reagovat jinak. Proč tedy mluvit o nedostatcích? Aby se člověk změnil? On sám se ale může změnit k lepšímu. Koncept seberozvoje a sebevzdělávání dosud nebyl zrušen. „Specialista“, který mluví o nedostatcích člověka, mu způsobuje ještě větší utrpení. Ukazuje se, že je to velmi smutná a nešťastná situace. „Specialista“ tím nejen nezmírňuje klientovo utrpení, ale přesouvá odpovědnost za řešení problémů na klienta a není to pro něj jednodušší. Větší odpovědnost za řešení klientových problémů by měl nést specialista, u kterého by se klient měl cítit bezpečně a pohodlně."