Pocity jsou nejjasnější částí našeho života. de Balzac Citlivý člověk – jakoby neozbrojený mezi dobře vyzbrojenými. Averbakh Emotions jsou nerozlučně spjaty se všemi lidskými aktivitami: s uspokojováním našich nižších životních potřeb, s komunikací, se studiem a s kreativitou. Je těžké si dokonce představit, že člověk může jíst, aniž by zažil nějaké emoce, naopak si vybere přesně to jídlo, které nejen uspokojí jeho hlad, ale také mu způsobí spoustu příjemných pozitivních emocí. Nemluvě o tom, kolik různých emocí máme při komunikaci s milovaným nebo naopak nemilovaným člověkem. Mnoho psychologů dokonce považovalo emoce za důležitou motivační sílu, která určuje lidskou aktivitu od prvních měsíců jeho života. Vždy jsme totiž ochotnější dělat to, co nám přináší radost. Emoce tedy mají významný vliv na vědomou regulaci našeho chování, tedy na volní procesy. Navíc emoce mohou jak oslabovat, tak posilovat vůli člověka. Výkon člověka a chuť pracovat také závisí na emocích: inspirovaný člověk je „po kolena v moři“ a naopak lhostejný nebo negativní člověk takové schopnosti nemá. Ať už tedy děláme, myslíme nebo říkáme cokoli, vše je nějak spojeno s emocemi, protože ty, jakožto subjektivní forma vyjádření potřeb, představují přímou zkušenost člověka o smyslu života všech situací a jevů vnějšího a vnějšího prostředí. vnitřní svět Emoční svět člověka nesmírně rozmanitý. Existuje nespočet odstínů pozitivních a negativních emocí. Některé události v nás vyvolávají obdiv, jiné nás naopak znechucují. Naše emoce, pocity a nálady činí život jasným a bohatým, dávají mu barvy, bez kterých by byl příliš šedý a nudný. Emoce mohou změnit chování člověka během několika sekund. Stačí si vzpomenout na náhlou, všeobjímající radost, která nás přemůže, když se nečekaně dozvíme nějakou dobrou zprávu. Emoce mohou změnit postoj člověka k sobě samému i k ostatním lidem. V závislosti na pocitech, které prožíváme, se na svět díváme „růžovými brýlemi“ nebo vidíme vše „černě“. Ne vždy se však v našem životě stane, že nám události způsobí pouze pozitivní emoce. Právě naopak... Někdy zažíváme tak hrozné emoce, že se zdá, že by bylo lepší je vůbec nemít. Nesneseme hořkost ztráty milovaného člověka nebo milovaného mazlíčka, zažíváme hrozné emoce, když se nám něco nedaří nebo když se nám nedaří uskutečnit dlouho vymyšlené plány. A někdy ani nepotřebujete žádné negativní vnější faktory, aby váš stav mysli byl nechutný. Když máme špatnou náladu, nemůžeme se soustředit, všechno je otravné a vztek může vyvolat jakákoliv maličkost. Ale pokud se dokážete nějak vyrovnat třeba se špatnou náladou nebo i těžkým zármutkem prostým úsilím vůle, pak člověk sám často nezvládne některé vážnější emoční stavy. Například někdy může silný stres vést k vážným následkům: duševní poruchy, deprese atd. – k jejichž odstranění je již nutná pomoc specialisty. Je také téměř nemožné překonat včas stav afektu, kdy vědomá kontrola činnosti, pokud nechybí, je pak výrazně oslabena. A to je jen malá část takových situací, kdy se chcete stát necitlivým strojem, robotem, který se řídí pouze chladnou logikou. A někdy se tato touha změní v objektivní nutnost. Když se například u zkoušky místo toho, abyste si alespoň přečetli úkol, pokusíte se přestat myslet na to, jak se bojíte a na to, že nic nevíte. Obvykle se v takových situacích zdají emoce úplně zbytečné a člověk by je měl prostě vypnout, ale to bohužel nejde... Takové pesimistické uvažování,zpochybnit skutečnou nutnost emocí. Možná by to bez nich opravdu bylo lepší? Pak by nebylo třeba platit za chyby, kterých se bez přemýšlení dopustíte, když budete jednat v poslušnosti momentálnímu emocionálnímu impulsu. Nebylo by třeba se bát stresu a dalších silných zážitků, které mohou vést k vyčerpání fyzických sil organismu, snížení imunity a někdy i ke vzniku závažných somatických onemocnění. Člověk mohl vždy jednat uvážlivě, dělat střízlivá a informovaná rozhodnutí. Nebylo by tolik smutku a neštěstí, prázdných starostí a marných starostí... to je život bez zášti a zklamání – sen každého Ale na druhou stranu, co bychom ztratili, kdybychom neměli emoce! Emoce plní řadu důležitých funkcí. Emoce jsou „absolutním signálem příznivých nebo škodlivých účinků na tělo“, díky nimž se člověk dokáže nejpružněji přizpůsobit podmínkám prostředí. Emoce navíc dokážou mobilizovat a aktivovat tělo k provádění jakékoli činnosti, čímž poskytují potřebnou optimální úroveň vzrušení. Emoce nám poskytují informace o úspěchu či neúspěchu jakékoli činnosti. Výskyt pozitivních nebo negativních emocí na konci plánované činnosti je indikátorem toho, jak dobře získaný výsledek odpovídá požadovanému. To je biologický účel emocí. I negativní emoce a další negativní emoční stavy mají pro člověka velký význam. Například afekt, který zdánlivě pouze dezorganizuje chování člověka, plní důležitou funkci „nouzové“ reakce. Ostatně někdy v extrémních situacích není absolutně čas na přemýšlení a je třeba jednat okamžitě, i když ne zrovna tím nejvhodnějším stereotypním způsobem, například začít utíkat nebo hlasitě křičet, je to právě stav vášně, který to ukládá metody chování na nás. Pozitivně působí také stres, který může uspokojit naši potřebu emocionálních zážitků; stres nás činí silnějšími, posiluje naši vůli a odolnějšími, zvyšuje naši odolnost vůči obtížným životním situacím Pokud však všechny výše uvedené funkce mají buď biologický adaptivní charakter, nebo spíše negativní stinnou stránku, pak následující dvě úzce související funkce. Zdá se mi, že jsou pro člověka nepopiratelně nejdůležitější a nejužitečnější. Hovoříme o výrazových a komunikačních funkcích emocí. Faktem je, že téměř všechny lidské emoce jsou doprovázeny nejen fyziologickými a biochemickými změnami, ale také zvláštními reakcemi chování. Mezi takové vnější projevy emocí patří mimika, pantomima a vokální projevy emocí. Všechny tyto behaviorální reakce nabyly velkého významu v procesu lidské evoluce. Expresivní a komunikativní funkce spočívá v tom, že emoce díky svým vnějším projevům umožňují rozlišit i ty nejmenší změny vnitřního stavu, což nám dává možnost se navzájem lépe pochopit. Tato vlastnost emocí hraje zvláště důležitou roli v mezilidské komunikaci, kdy potřebujeme cítit, co cítí náš partner a naladit se na jeho stav. Není žádným tajemstvím, že všechny emocionálně expresivní pohyby jsou neverbální (neverbální) komunikační prostředky, které při komunikaci poskytují až devadesát procent příchozích informací. Emoce jsou tedy zvláštní jazyk, pomocí kterého si lidé vyměňují informace o svých pocitech, myšlenkách, vnitřních stavech Další důležitou vlastností emocí, které ovlivňují veškeré lidské činnosti, je jejich propojení s kognitivními procesy, tedy s vnímáním, pamětí, myšlením pozornost a představivost. Emoce jsou hlavním faktorem zodpovědným za mimovolní pozornost a paměť. Když je proces učení a zapamatování spojen s příjemnými emocemi, informace se vstřebávají mnohem více?