Od autora: Odpověď na téma na fóru o genderovém přístupu. Odpovězte na otázku CO JE POHLAVÍ. Guseva Yu.E. Vliv společensko-historických změn ve společnosti na proměnu genderových představ v populárním tisku: Dis. pro žádost o zaměstnání vědec krok. Ph.D. psychol. Vědy: spec. 19.00.05 – sociální. psychologie - Petrohrad, 2007. Kategorie „gender“ v moderním vědeckém poznání Termín „gender“ nemá adekvátní překlad do ruštiny a je „sledovací kopií“ z anglického slova „gender“. N.I. Abubikirova, zkoumající původ tohoto termínu, poskytla jednu z prvních definic pojmu „gender“ v ruské vědě: „gender je sociální vztah; nikoli biologické pohlaví, ale reprezentace (reprezentace) každé individuality z hlediska specifických sociálních vztahů“ [Abubikirova N.I., 1996. S. 124]. Americká referenční kniha o filozofii nabízí následující definici: „gender je sociokulturní definice koncept ženy a muže, předpokládající původně stanovený rozdíl v jejich sociálním postavení“ [Hornsby J., 1995. S.305]. Teresa de Lauretis se obrátila na American Hieritage Dictionary of English Language a zjistila, že první význam slova „gender“ je „gramatický rod“, druhý je „klasifikace pohlaví; gender“ [Lauretis T. de, 1987] Poprvé v mimogramatickém kontextu použil termín „gender“ americký psycholog R. Stoller v roce 1968 v knize „Sex and Gender“ [Stoller R. , 1968]. Americká feministická antropoložka Gayle Rubin v návaznosti na R. Stoller postavila v polovině 70. let do protikladu pojmy „sex“ a „gender“. Upozornila na sociokulturní kontext definice „gender“ a postavila jej do kontrastu s biologickým pohlavím („sex“). Důvodem pro označení systému „sex/gender“ bylo, že autor po analýze děl S. Freuda a C. Lévi-Strausse konstatoval, že za prvé je sociální zkušenost mužů a žen radikálně odlišná, a za druhé: sexualita, chápaná v tomto kontextu jako sexuální chování, je determinována sociokulturně. Gail Rubinová poté, co prozkoumala příbuzenské systémy a různé rituály, ve kterých jsou ženy vždy zbožím a muži výměnnými partnery, zavedla koncept „výměny žen“. Autor považuje systém „sex/gender“ za ideologický a kategorii „sex/gender“ za „soubor mechanismů, kterými společnost přeměňuje biologickou sexualitu na produkty lidské činnosti“ [Rubin G., 2000. S. 91]. . Pohlaví, které je pouze biologickou charakteristikou, dostává ve společnosti sociální obsah a stává se příčinou stratifikace Ve druhé polovině 20. století se pojem „gender“ začal používat nejprve ve filozofii, lingvistice, historii, sociologii, psychologii. v zahraniční a následně v domácí vědě. V 70. letech 20. století se kategorie pohlaví používala převážně k popisu „ženského“ versus „mužského“. Tento přístup byl vytvořen na rozdíl od tradiční, „mužské“ vědy, kde byl muž normotypickým příkladem. Důraz byl kladen na výklad ženské historie, ženskou psychologii, která vyústila ve speciální ženské praktiky a konkrétní ženské zkušenosti. Toto chápání genderu dominovalo převážně v ženských studiích, která genderovým studiím předcházela. V 80. letech došlo k transformaci chápání pojmu „gender“, ve vědeckém poznání nebyl kladen důraz ani na mužské, ani na ženské pohlaví, ale byla studována feminita, maskulinita a sociokulturní očekávání s nimi spojená. Každá vědní disciplína, založená na základní dichotomii „pohlaví-gender“, přináší do kategorie „gender“ svou konotaci, odrážející specifika a cíle vědy V klasické filozofii je kategorie „gender“ chápána jako soubor společenských konstruktů a reprezentací, a nikoli dané skutečnosti pevné povahy [Moderní filozofický slovník, 1998. S. 177]. Feministická filozofie, která zahrnuje autorky jako Judith Butler [2000], Rosi Braidotti[2000], Luce Irigary [1985], zaměřená především na studium mechanismů reprodukce a fungování ženské subjektivity, se vzdaluje od dichotomie „pohlaví/gender“ a upřesňuje tento koncept. Lucie Irigaray [Irigaray L., 1985] tedy při analýze ženské subjektivity nepovažuje pohlaví za biologicky dané a gender za sociálně konstruovaný, neboť ve svém pojetí sexuální odlišnosti překonává dichotomii sociálního a biologického. Pro Luce Irigary není sex biologickou kategorií a sexuální rozdíly nelze redukovat na anatomické rozdíly mezi muži a ženami. Moderní feministická filozofie odmítá praktiky binárního filozofického myšlení a ospravedlňuje rozmanitost typů subjektivity (gender) v moderní kultuře (například queer identity, homosexuální a transsexuální identity) [Zherebkin S., 2001. S. 425]. Judith Butler definuje gender jako proces konstrukce identity a způsob života, který podléhá manifestaci. Gender určuje sociální postavení mužů a žen a nese politickou konotaci [Butler D., 2000]. Pro Judith Butler je nejen gender, ale i sex sociálním, kulturním konstruktem. Práce Gail Rubin [2000], Judith Butler [2000], Rosi Braidotti [2000], Luce Irigary [1985] mají pro společnost mimořádný význam. psychologická teorie, protože jak je ve složité struktuře sociálních vztahů zahrnuta nová složka (gender) do systému analýzy, který je základem mnoha společenských změn. Tyto práce nám umožňují nejen nahlédnout do hierarchie postavení mužů a žen ve společnosti, ale také pochopit důvody jejího vzniku. Právě systém „sex/gender“ je podle autorů důvodem vzniku stávající hierarchie ve společnosti, kdy muži mají vyšší postavení než ženy Zvláštní pohled na pojem „gender“, podmíněné a poněkud zúžená na specifika vědeckého poznání, existuje v lingvistice, která nepotřebuje tak rozsáhlé vymezení oboru gender jako filozofie. Pro lingvistiku je nejdůležitější, že gender je kulturně determinován a projevuje se v jazyce a komunikaci [Kirillina A.V., 1999. S. 24]. Z hlediska přístupu založeného na roli pohlaví [1] se sociopsycholingvistika obrací spíše ke kategorii genderu a „vědecky redukuje „ženský“ a „mužský“ jazyk na charakteristiky jazykového chování pohlaví“ [Goroshko E., 2001. S. 509]. Pojem „gender“ zaujímá v historii významné místo. Až do počátku 80. let 20. století existovala v historických vědách taková vědní disciplína jako dějiny žen (historická feminologie), která byla v protikladu k tradiční, „mužské“ historii. Americká historička Joan Scott navrhla adekvátnější koncept – genderová historie. Joan Scott vidí gender jako síť moci, „speciální pole, na kterém jsou artikulovány mocenské vztahy a kolektivní iluze“ [op. podle Pushkareva N.L., 2001. S. 294]. V této problematické oblasti genderu autor zkoumá komplexy symbolů, které charakterizují muže a ženy v kultuře, společenské normy, sociální instituce charakterizující sociální vztahy; genderová identita jako problém sebevyjádření. Hlavním objektem pozornosti Joan Scott se tak stává systém sociálních vztahů: „uvědomění si genderu je konstitutivním prvkem sociálních vztahů založených na vnímaných rozdílech mezi pohlavími a gender je prioritním způsobem vyjádření mocenských vztahů“ [ cit. podle Lorbera J., 2000. S. 76]. Joan Scott považuje kategorie jako pohlaví, rasa, třída a věk za formující genderový systém V sociologii je gender definován jako „sociální rozdělení, které je často založeno na anatomickém pohlaví, ale nemusí se s ním nutně shodovat“ [Big Explanatory Dictionary of Sociology. , 1999. str. 109-110]. Důraz je kladen na skutečnost, že rozdělení na muže a ženu je sociálně konstruované rozdělení a muži a ženy jsou považováni za dvě velké sociální skupiny. Anglický sociolog E. Giddens [1999] upozorňuje na skutečnost, že gendernení spojena s biologickými rozdíly mezi muži a ženami, ale je základem pro utváření maskulinity a femininity jako sociálních vlastností. E.A. Zdravomyslovou a A.A. Temkina [2001] poznamenává, že gender je základem pro reprodukci genderové nerovnosti Termín „gender“ vstoupil do psychologické vědy relativně nedávno a vznik nového konceptu vedl ke vzniku a rozvoji tak nové oblasti vědění, jako je gender. psychologie. Na toto téma můžeme jmenovat některá díla domácích i zahraničních autorů: S. Bem [2004]; S. Bern [2001]; M.V. Buráková [2000]; E.F. Ivanova [2001]; JE. Kletsina [2004]; L.N. Ozhigova [2000]; Workshop on Gender Psychology [2003]; N.K. Radina [1999]; G.V. turečtina [1998]; N. V. Khodyreva [1998] V posledním desetiletí se genderová problematika ve společenských vědách rozvíjí v rámci sociálního konstrukcionismu K. Gergena [1995]. Tato teorie je uznávaným sociálně-psychologickým konceptem a je vyvinuta předními ruskými psychology (viz: G.M. Andreeva [2002, 2005], V.F. Petrenko [2002]). Konstrukcionismus vychází z následujících myšlenek a teoretických postulátů: 1) znalosti nemohou patřit jedné osobě, jsou produktem společné činnosti lidí; 2) znalosti jsou konstruovány v situaci diskurzu, v procesu interakce mezi skupinami lidí a společností jako celkem; 3) každé vysvětlení světa je dohodou (konvencí), která má význam pouze v kontextu, kde byla konstruována; 4) stabilita forem chápání světa závisí na charakteristikách sociální situace; 5) tyto formy jsou zahrnuty do sociální aktivity a začínají ji určovat. Teorie se tak stává prostředkem „transformace reality“ [Andreeva G.M., Bogomolova N.N., Petrovskaya L.A., 2001; Shikhirev P.N., 1999; Gergen K., 1995] V rámci teorie sociálního konstrukcionismu jsou sociálně konstruovány kategorie jako sociální třída, etnicita, pohlaví a podle toho i statusy, kterých jedinec dosáhne zařazením do jedné z těchto kategorií. Zastánci sociální konstrukce (P. Berger, G. Garfinkel, I. Goffman, D. Zimmerman, Judith Lorber, T. Luckman, Candace West) považují genderové uspořádání společnosti za sociální konstrukt „gender“ a hlavní názory autorů, kteří se hlásí k myšlenkám sociální konstrukce genderu. Americká socioložka Judith Lorber definuje gender jako sociální instituci [Lorber J., 1994]. Věří, že náboženství, jazyk a kultura stanoví určité normy, které jsou založeny na rozdílech mezi pohlavími. Hierarchická struktura všech společenských institucí je postavena na genderových rozdílech. Gender tedy určuje nejen takové soukromé procesy, jako je mezilidská komunikace či interakce v rodině, ale určuje sociální vztahy a je příčinou sociální stratifikace, která určuje hierarchii ve společnosti. Gender jako sociální instituce, jako „organizovaný model sociálních vztahů mezi muži a ženami“ [Lorber D., 2000. S. 75] existuje a funguje již před narozením jedince. Na druhé straně jedinec při socializaci reprodukuje a udržuje existující genderovou strukturu, která se tak začíná reprodukovat na úrovni mezilidských vztahů. Judith Lorber a Susan Farrell [2000] poznamenávají, že je možné najít společnosti, které jsou rasově a etnicky homogenní, ale je nemožné najít společnost, která je homogenní podle pohlaví.I. Goffman, G. Garfinkel, Candace West a D. Zimmerman považují gender za systém mezilidské interakce. I. Goffman jako představitel interakcionismu neomezuje gender na soubor rolí naučených v procesu interakce a zavádí koncept „gender display“ [Goffman E., 1976]. „Gender display – diverzita reprezentace a projevu maskulinního a femininního v interakci“ [Zdravomyslová E.A., Temkina A.A., 2001. S. 162-163]. Zobrazením pohlaví uvažuje I. Hoffmanjako hlavní mechanismus vytváření genderu na úrovni mezilidských vztahů je sociálně podmíněný a podporuje existující genderové vztahy, reprodukující dichotomické modely polytypického chování.G. Garfinkel [Garfinkel H., 1984] upozorňuje na skutečnost, že gender (genderová identita) vzniká v praxi, v procesu mezilidské interakce. Biologické pohlaví přitom nemusí nutně určovat proces a výsledek tvorby pohlaví. Práce G. Garfinkela umožnila Candace West a D. Zimmermanovi přehodnotit dichotomický systém „pohlaví/gender“ tím, že k němu přidali mezisložku – „kategorizaci podle pohlaví“ (atribuce pohlaví). Pohlaví autoři interpretují jako „určení založené na použití společensky akceptovaných biologických kritérií pro klasifikaci jedinců jako ženy nebo muže“ [West K., Zimmerman D., 2000. S. 195]. Kritériem pro klasifikaci může být genitální nebo chromozomální typ. Pohlavní kategorizace je sociálního původu, protože přítomnost mužských nebo ženských genitálií neznamená, že podle ní bude jedinec kategorizován. Gender je považován za něco vytvořeného (dělání genderu), dosaženého, ​​včetně „komplexu sociálně řízených akcí, jejichž účelem je vyjádření mužské a ženské „přirozenosti“ [Tamtéž, S. 194] propojuje kategorii genderu se sociální stratifikací a v genderu vidí základ pro konstrukci maskulinity/ženskosti (E. Giddens), důvod reprodukce genderové nerovnosti (E.A. Zdravomyslová, A.A. Temkina). Stejné myšlenky se drží i zastánci sociální konstrukce genderu (P. Berger, G. Garfinkel, I. Goffman, D. Zimmerman, Judith Lorber, T. Luckman, Candace West), kteří chápou gender jako sociální konstrukt. Feministická teorie (Gail Rubin, Judith Butler, Rosi Braidotti, Luce Irigary, Joan Scott) se zaměřuje na politickou složku konceptu „gender“ a upozorňuje na skutečnost, že gender vytváří systém sociální hierarchie rolí a statusů mužů. a ženy. Myšlenky amerických sociologů (Judith Butler, G. Garfinkel, I. Goffman, D. Zimmerman, Judith Lorber, Candace West, Susan Farrell), o kterých jsme uvažovali v rámci sociálního konstrukcionismu, měly velký vliv na vývoj domácích i zahraničních sociální psychologie. Zastánci sociálního konstruktivismu identifikují především problém sociální determinace interpersonální a meziskupinové interakce, stejně jako interakce na úrovni společnosti, kde pohlaví a gender určují diferenciaci rolí mužů a žen psychologie poměrně nedávno a nelze říci, že by se v rámci této vědy vytvořilo zvláštní chápání genderu. Sociální psychologové nejčastěji používají definice pojmu „gender“ navržené zastánci sociálního konstrukcionismu. Americký sociální psycholog Sean Burn tedy poznamenává, že gender je v psychologii chápán jako sociální charakteristika, která lidem umožňuje definovat pojmy „muž“ a „žena“ [Bern. Sh., 2001. S. 21]. Psycholožka Sandra Bem definuje gender takto: „Gender je soubor společenských a kulturních norem, které jsou ve společnosti prostřednictvím moci a dominance nařízeny plnit v závislosti na jejich pohlaví“ [Bem S., 2004, s. 281]. Domácí sociální psycholog I.S. Kletsina nabízí následující definici: „Gender je specifický soubor kulturních charakteristik, které určují sociální chování žen a mužů a jejich vzájemné vztahy. Gender se tedy nevztahuje pouze na ženy nebo muže, ale na vztahy mezi nimi a na způsob, jakým jsou tyto vztahy sociálně konstruovány, tzn. k tomu, jak společnost „buduje“ tyto vztahy a interakce mezi pohlavími ve společnosti“ [Kletsina I.S., 2004. S. 71]. Všechny navrhované definice odrážejí myšlenky sociálního konstruktivismu, které spočívají v tom, že veškerá sociální realita (včetně genderu) je vytvářena a konstruována členy.