Pomoc od psychologa při neplodnosti. Příběh jednoho klienta Dnes vám chci ukázat jeden dopis. Toto je příběh o vděčnosti ženy, nyní matky, která za mnou poprvé přišla s perinatální ztrátou. Oceňuji její milá slova na mě, ale hlavní je její hledání a její příběh, uvedený níže ve vybraných částech. Doufám, že to bude pro některé ženy na cestě k mateřství zajímavé a užitečné. "Proč?!" - tato otázka mě trápí už dva měsíce. Proč se to stalo mně? Proč jsem byl předtím tak hloupý? Proč mě nikdo nenaučil, jak správně být těhotná? A mnoho dalších „proč“. Užírali mě zevnitř, nemůžu najít jiné slovo. Zdálo se, že jejich zákeřná práce nikdy neustane. Jakmile jednoho „proč“ omrzelo mě hlodat, hned se pustil do své destruktivní práce další. Zdálo se mi, že tohle nikdy neskončí. Koneckonců, kdyby to mohlo skončit, pravděpodobně by to už přestalo. No, takové neštěstí nemůže trvat věčně. A jednoho dne začalo „proč“ skutečně slábnout, ale bylo nahrazeno „co dál?“ a "Kde se mohu schovat?" Pak, a to se stalo asi dva měsíce po potratu, jsem si uvědomila, že ztrácím kontrolu nad sebou, nad životem, nad událostmi a potřebuji pomoc. Obrátil jsem se na různou psychologickou a lékařskou literaturu, internetové články, ale velmi rychle jsem zjistil, že mi nikdo neříká, co mám dělat dál. Nikdo neodpovídá, nikdo neradí, pouze uvádí fakta. Tím je to na minutu jednodušší a pak se to všechno opakuje. V této době mi můj kolega z práce a blízký přítel doporučil, abych kontaktoval Jekatěrinu Istratovou. Zavolal jsem a domluvil si schůzku. No, psycholog mě nekousne, dospělá žena?! A pak jsem opravdu chtěl mluvit, ptát se a dostávat odpovědi. Jednoduše už jsem neměl sílu vše vydržet sám. Ne, můj manžel samozřejmě pomohl. První dva týdny. Poté se z nějakého důvodu rozhodl, že už má truchlení dost a všechno ostatní byly moje hloupé rozmary, které ho začaly dráždit. Řeknu to hlavní: Jsem vděčný svému příteli, příležitosti a sobě, že jsem se dostal na recepci... Od prvního setkání se všechno změnilo. Já sám miluji řád a skutečné věci, proto vám stručně, ale informativně řeknu, co jsem dostal a pochopil. Za prvé, na schůzkách jsem se konečně mohl otevřít a přiznat si, jak bolestivé, nečekané a děsivé všechno, co se mi stalo, bylo. To se ukázalo jako velmi důležité. Předtím jsem chodil s obrovským nákladem, kterého jsem už ani nevnímal. Myslel jsem si, že všechno, co jsem zažil, srostlo dohromady a bylo zapomenuto. Ale až po práci na tom jsem cítil lehkost a jasnost mysli. Ó, štěstí, tento stav je již zapomenut. Za druhé. Pokud jste četli o příčinách potratů a neplodnosti, všimli jste si mnoha nejasných faktorů. Nikdo o tom s jistotou nemluví. Uvědomil jsem si, že je to proto, že jen my sami známe přesný důvod. Důležité jsou pro nás pouze naše znalosti. Tyto znalosti můžeme získat pouze psychologickou prací, která převrací naše názory (alespoň pro mě) a rozšiřuje naše možnosti. Abych byla úplně konkrétní, důvodem mého neúspěchu byla vnitřní nechuť mít dítě (v té době). Nechci od tohoto muže (kterého jsem tehdy měla) dítě. Vnitřně jsem žil v očekávání dalšího života, který měl přijít, ale z nějakého důvodu se opozdil. Mezitím bylo nutné v těchto vztazích „odpykat trest“ se všemi důsledky z toho plynoucími (když je rodina, tak musí být děti, to je nějaký nesmysl). Za třetí, život po potratu je nějaký druh noční můry. Ztratila jsem klid, sebevědomí, ženskost. Sebevědomí kleslo někam pod podstavec. A jen vytrvalá psychologická práce (ne vždy příjemná) mi umožnila znovu zvednout hlavu, zbavit se stresu, správně si stanovit priority a začít žít. Za čtvrté řeknu, že to byla psychoterapie, která mi umožnila „začít žít“. Před