Jak porozumět tomu, kde jste v práci a kde jste na dovolené? Když se pracoviště a místo výkonu práce shodují. Je tu problém: pracovní doba se rozloží na volno a člověk pak neustále pracuje, neustále unavený. Nebo naopak, člověk se nemůže nijak sbírat. A neustále poráží buldozer. Je také možné, že se člověk v práci s kolegy nebo se svěřenci a šéfem snaží chovat jako členové rodiny. Chovat v sobě zášť, vybuchnout hněvem nebo vydržet, dokud nenastanou psychosomatické projevy nebo do bodu „Teď se všeho vzdám“. Ještě před rozchodem se zaměstnavatelem. Když je potřeba pojmenovat důvod výpovědi, je to „byl jsem unavený“ nebo „takhle už jsem nemohl žít“ nebo něco jiného, ​​co je nepochopitelnější, pokud se na problém podíváme z pohledu transakční analýzy existují tři složky: vnitřní dítě, dospělý a rodič. Ukazuje se, že když se promísí role zaměstnance a nezaměstnance, změní se člověk z dospělého (do práce chodí jen dospělí) v rodiče nebo dítě ke svým kolegům, šéfovi nebo svěřencům. Například mladá vychovatelka se může svému zaměstnavateli stát dcerou a svému sboru jako starší sestra. Pak se nevědomky spustí fungující mechanismy z její rodičovské rodiny a dívka bude vyrábět problémy, které měla se sestrou nebo s rodiči. Také starší chůva může začít hrát roli babičky pro svého svěřence a matky pro svého zaměstnavatele. Bude chtít „mladou maminku“ naučit žít a bude naříkat, jakou má smůlu (bez manžela, moc pracuje nebo se k manželovi chová nekorektně). Freelancer může začít hrát kamarády se svým šéfem, chatovat mimo pracovní dobu a pít s ním pivo. Takového zaměstnance bude šéf řídit jen těžko. Ano, a vy sami si vypěstujete zášť a závist. Proč je to všechno špatné? Protože postavení dospělého předpokládá zodpovědnost, uvědomění si vlastních hranic i hranic druhých, schopnost vyrovnat se se svým podrážděním a uvědomit si své priority. Dospělý člověk může říct, že do práce chodí pro peníze, kariérní růst a komunikaci. A rodič a dítě v práci se snaží své dítě/rodičovské potřeby uspokojit. Co dělat: Vymyslete si dress code pro sebe, například přiléhavou sukni a nízké podpatky a oblékněte se do něj. To vám fyzicky připomene, že jste v práci. Než „jdete“ do práce, plížit se a upravovat si vlasy. To vám pomůže dostat se do pracovní nálady. Po skončení práce se převlékněte. Nastavte si budík na konec pracovního dne. Sledujte své hranice: Jsem teď v práci, jak bych měl na tuto situaci reagovat ne jako Káťa, ale jako zaměstnankyně Ekaterina Vladimirovna? Udělejte si přestávky na oběd a nekřečte se přilepení k monitoru. Odpovídejte na osobní hovory tím, že půjdete do jiné místnosti a ne déle než 10 minut. Vyjádřete svou nespokojenost v rámci „Je mi to nepříjemné – navrhuji to“. A ne: „Dávám ti tolik, ale ty mi nedáváš nic.“ Počítejte svůj pracovní čas, využívejte ho na maximum, ale také dodržujte emoční hygienu: nepřetěžujte se, netlačte na sebe. Neustále si připomínejte: „Nemusím to snášet. Jsem v práci. Jsem v práci Nejsem miláček.“ http://ekaterina -pushkareva.com