Často se rozpadá rodinný život a následuje rozvod. A mnoho rodin procházejících touto fází má děti. Jak připravit dítě na to, že maminka a tatínek už spolu nebudou bydlet? K čemu to může vést Okolnosti rozvodu jsou různé, důvody jsou různé, ale ať je to jak chce, zcela ochránit dítě před psychickou bolestí při rozvodu nelze. Rozvod je destrukcí jeho světa, dítě bude muset přežít ztrátu jednoho z rodičů (takto je vnímáno opuštění rodiny), adaptovat se na nový život a možná přežít stěhování do jiného domu či dokonce města. V závislosti na věku, psychických vlastnostech a emocionálním stavu děti na tuto špatnou zprávu reagují různě. „Děti mohou situaci vnímat tak, jako by si potíže v celém širém světě vybraly jejich rodinu, takže je logické, že se obávají o budoucnost,“ říká psycholog Andrej Belousov. − A fyziologickými důsledky mohou být nervové tiky, roztržitost a snížená výkonnost ve škole. Nejčastěji před šestým rokem dítě intuitivně vycítí obtížnou situaci v rodině a reaguje na ni bezpříčinnými rozmary a proměnlivými náladami. Starší děti se chovají vědoměji. Někdy však mohou být emoce dětí zrcadlovým obrazem jejich rodičů: mohou zažívat hněv, depresi, nedůvěru, strach, odmítnutí a sklíčenost. Jak volit slova Pokud je dítě ve věku základní školy, je lepší mu říct o rozvodu před jeho spácháním, protože jeho smysl pro čas je delší a měsíc mu bude připadat jako rok. Pokud je dítě starší, můžete mu to říct předem. „A dospělí se musí shodnout, že při rozhovoru s dětmi nebudou hledat viníky současné situace a snažit se děti získat na svou stranu,“ pokračuje psycholožka. - Rodičům je třeba upřímně říci, že nemohou být spolu Fráze mohou být následující: - „Někde jsme si nemohli pomoci. Můžeme za to oba. Někde si nemohli rozumět. A teď je pro nás velmi těžké sjednotit to, co je rozbité, teď to nebude obnoveno, takže budeme muset žít odděleně.“ - „Vztah mezi mámou a tátou se dostal do slepé uličky. Pro všechny bude lepší, když budeme nějakou dobu žít odděleně. Se to stalo. Tohle je jen náš vztah, mámy a tátové. A stále tě milujeme, já a táta. Jsme odděleni, ale ty zůstáváš naším dítětem. Máš mámu, máš tátu." Je ale důležité v každém případě mluvit o tom, co se stalo, aby fantazie dítěte, naplněné nepochopením a dětskými obavami, nebyly podporovány mlčením rodičů a ignorováním této bolestivé záležitosti. Důležité je také věnovat pozornost dalšímu bodu . Podle specialistky dítě téměř vždy pronásleduje pocit viny, že právě on a jeho chyby jsou hlavní příčinou rozvodu rodičů. V této těžké chvíli je důležité udržet v duši dítěte myšlenku, že ono za to nemůže, jeho rodiče ho i přes osobní zkušenosti stále milují. A i když táta rodinu opustí, vždy bude pro své dítě milujícím a milovaným otcem. Až opadnou první silné emoce a rány přestanou bolet, bude komunikace s tátou pokračovat Pokud děti zprávu o rozvodu nesly tvrdě, povzbudit je, snažte se je častěji hladit a objímat a věnovat jim více pozornosti než obvykle nedělat − V žádném případě byste neměli o druhém z manželů mluvit špatně: „On je špatný“, „Ona je špatná“. Je lepší říci: „Stalo se. Už spolu nemůžeme žít. Ale vždy budu respektovat tvého otce (tvoji mámu). „Vždy budu vděčná tátovi (vděčná mámě) za to, že tě mám,“ pokračuje Andrey „Kromě toho je častou chybou zmrazit city k rozvodu jak u dětí, tak u rodičů, schovávat „monstrum ve skříni“. a snaž se ho tam udržet Je lepší se o své zkušenosti podělit s blízkými, kteří tě mohou opravdu utěšit, nebo se poradit s jiným psychologem.