Dnes všude reklamy zvěstují trénink mozkových vln alfa a theta, mimotělní zážitky, různé meditační systémy a další nesmysly, které se staly rozvíjejícím se oborem obchodu. Jak správně poznamenal John White, „osvětový průmysl se stal velkým byznysem“. Osvícení není „šťastná závada“ v deprivační komoře nebo psaní SMS během meditace. Je to prostě vnímání života, které ho činí úplným! Je to plnohodnotný život, a ne život dalšího stoupence cesty modrého vozu, který nemá ani muže, ani rodinu, ani normální práci – kromě jógové podložky vůbec nic. V tomto případě se nemluví o osvobození a osvícení. Je to spíš jako člověk vystrašený životem, zcela nebo částečně neúspěšný v tomto životě a schoulený v jiném úkrytu. Osvícení nemůže být v žádném útočišti, protože jakákoli praxe a guru nejsou nic jiného než nová připoutanost. A jakákoli připoutanost, jak víme, je překážkou na cestě k osvícení Na jedné straně (pro různé učitele a guru) je to průmysl a obyčejná práce. Na druhou stranu (pro jejich klienty) je to osvobozující neuróza, nebo jednodušeji touha neřešit své problémy, ale prostě se jich zbavit. Tito. jít do osvícení, jako v tom samém příběhu o cukrovém muži, který šel do moře a tam se rozpustil. Zapomínají pouze na to, že většina osvícených lidí známých lidstvu se dožila vysokého věku. Není divu, že meditace končí pouze ztrnulýma nohama a „šťastné závady“ jsou po půl hodině zastíněny událostmi v této realitě. Stojí za to věnovat pozornost skutečnosti, že ani Buddha nezachytil své osvícení, když seděl v a jógové centrum nebo skupina - kvůli tomu musel opustit semináře askety... Protože osvícení je hluboce vnitřní proces. A málokdo to dostane, když dnes začnou sedět pod stromem Bodhi. Protože to není o dřevě nebo metodách, ale o vnitřní duševní práci.