Každý má rád dobré vztahy s milými lidmi. Někdy ale tyto vztahy z toho či onoho důvodu končí. Buď pomine láska, nebo se – v případě přátelství – změní zájmy a komunikace přijde vniveč. A pak lidé ukazují svou stránku, kterou přítel/milenec ještě neviděl, ukazují, jak se rozcházejí Podle mých pozorování jsou zde lidé rozděleni pouze do dvou skupin: Ti, kteří v jakékoli situaci odloučení (udělali rozhodnutí sami odejít nebo byli „opuštěni“ - na tom nezáleží) udržovat konstruktivní komunikaci a respekt k bývalému partnerovi. Obvykle se jedná o pevné povahy s vysokým sebevědomím. Mohou toho vztahu litovat, jak chtějí, ale neztrácejí hlavu natolik, aby zapomněli na všechno dobré, co se v tom vztahu stalo. Nepřestávají proto s partnerem komunikovat jako s drahou osobou, s patřičným respektem a sympatií s těmi, kteří se v situaci odloučení snaží „spálit mosty“, nejčastěji urážkou partnera nebo se ho snaží nějak zničit. jeho život. Pro takové lidi znamená konec vztahu malý konec světa. I když jim partner nebyl příliš milován a drahý, když se rozhodne odejít, člověk ztrácí půdu pod nohama. O důvodech takové reakce můžete mluvit dlouho (samozřejmě pocházejí z dětství), ale skutečnost je taková: místo adekvátního a zdvořilého člověka se před bývalým přítelem nebo milencem objeví zlý troll , který chrlí ty nejšpinavější urážky a obvinění. Pokud se v tuto chvíli zeptáte takového trolla, jak mohl strávit tolik času s tak hrozným, podle jeho slov, partnerem, nebude schopen odpovědět, protože tento proud urážek je iracionální a nijak zvlášť nesouvisí s partner. To je pláč malého dítěte o tom, že zůstane samo... Ale my jsme dospělí a nikdo kromě člověka samotného není povinen starat se o jeho citové pohodlí. Každý z nás má v životě dost rozchodů. A pokud se někdo rozejde pouze kvůli skandálu a pak se nemůže dlouho uklidnit, pak je to buď „jeho život, jeho volba“, nebo důvod k návštěvě psychologa.