Jednoho dne si uvědomíte, že cesta, po které jste šli se všemi ostatními, není vaše. Jednoho dne si uvědomíš, že už nechceš chodit se všemi ostatními, být jako všichni ostatní, nechceš dělat to, co dělají ostatní, a myslet podle určitého vzorce. Jednoho dne otočíte hlavu doprava a doleva a uvidíte to samé, pořád to samé. A víte, co se vám stane zítra a co bude za rok a za 10 let. Jsi jako ta veverka, která roztáčí kolo tvého života a řídí se stále více. Rychle běžíte, nemáte čas dívat se na krajinu za oknem, nemáte čas slyšet zvuky a vůně samotného života. Utíkáte z bodu „A“, začátku své existence, do bodu „B“, do konce svého pobytu na této zemi. Běžíte tak rychle, že to vypadá, že to chcete mít co nejdříve za sebou. A najednou je to smrtelně smutné. A myšlenka je v mé hlavě; - Proč jsem tu? Co znamená můj život? Obecně, je tento život můj? A tělo se stáhne do malé kuličky, aby nepřemýšlelo, aby na nic nemyslelo. Samozřejmě si můžete říct, že je to nesmysl, že jste si mysleli, že jde jen o podzimně-jarní blues. Že je v zásadě vše v pořádku (práce, příjem, rodina, auto, dača a dokonce i cestování) Že tak žijí všichni a vy jste možná ještě lepší než ti mnozí z nich. Ale... Duše je v hrudi, hluboko v hrudi pod kůží, svaly, šlachy a kosti duše chřadne. Jasné, šťavnaté, jako sedm barev duhy, po osvěžujícím májovém dešti, jako šumění plné horské řeky, jako cvrlikání ptáků, jako závan čerstvého větru. A ty ztuhneš a myšlenka v hlavě... - Mám duši? - Je naživu? - Chce něco? -Sníte o něčem? - Proč je tak hluboká a já slyším její hlas tak tiše? Ó můj drahý příteli! Blahopřeji ti. Začal jsi se ptát na důležité otázky - Co s tím dál? Co mám dělat se všemi těmi otázkami, na které nemám odpověď? A pak odejít do důchodu. Najděte si ve svém prostoru odlehlý kout, protože duše miluje ticho. Vezměte si papír a napište. - Ahoj má duše, píšu ti (uveďte své jméno) a to je to, co vám chci říct. A pište, pište, pište. Napište vše, co v sobě uslyšíte. Napište vše, co cítíte. Pište, nepřestávejte, nevybírejte slova, vypněte mozek (někdy nás to jen trápí, dělat z jednoduchých věcí složité věci a vše podrobovat kritické analýze) Plačte, smějte se, buďte překvapeni, rozhořčujte se a pište. Koneckonců, vaše Duše na to čekala tak dlouho. A až váš proud myšlenek a pocitů vyschne a uvnitř nastane jiskřivé ticho, odložte tužku a poznejte sami sebe. S vámi bez masek, nálepek a stereotypů. S opravdovým stvořením zamýšleným Stvořitelem.