Když něco dlouho odkládáme. Když nám přijdou nápady, ale nerealizujeme, když přijdou texty, které nepíšeme, jídla, která nevaříme. Dárky, které si nedáváme, a sliby, které si nedržíme zpátky.⠀Pokaždé v nás něco zamrzne. Zatuchlá víra v sebe sama, v to, že to dokážu, se stává méně Pokřiveně rozjetý projekt, neúspěšně realizovaný nápad podkopává naši víru v sebe sama a inspirace k něčemu novému méně než úplné opuštění případu.⠀Neúspěšné. zkušenost přináší zkušenost. Nedostatek zkušeností přináší pocit slabosti. "Nemůžu si věřit, nedodržuji své sliby, jak se mohu vyrovnat s něčím větším?" Častěji se ale rozhodneme na ně zapomenout. A jen uvědomění druhých nám bolestně připomíná, že „Taky jsem to tak chtěl a mohl jsem...“ ⠀ A je také hezké snít o této figuríně realizace – „Jakmile se dám dohromady, udělám to. okamžitě to udělej, wow!“ Ne jako všechny tyhle SKUTEČNÝ, HODNÝ projekt/píseň/tanec/výlet."⠀A v těchto fantaziích je sladké usínat, ale je hořké probouzet se do nového dne se starou nerozhodností. "pohodlné staré pantofle" - něco, co se za ta léta stalo tak známým, známým, i když už ošuntělé, neatraktivní, oči se nelesknou, žádná inspirace. Proč přezůvky měnit za nové/červené „Je to nepohodlné, vyzývavé, lidi budou vypadat, musíte se v nich naučit chodit, zvyknout si.. A tady už je všechno známé, útulné, fádní, i prodejci to mají? vložky, které se přizpůsobí tvaru chodidla Nic, nic... Tak si koupím červené boty, až bude čas, před tím.“⠀A pak už se mi prostě nechce... odkládám. tak dlouho, až jsem vyhořel. Že už nebylo co hořet... Srovnání o botách a pantoflích mi dala spolužačka ve 3. ročníku, když jsem se nemohla rozejít s přítelem. Cítila jsem se s ním špatně: neměla jsem pocit, že se mu otevírám jako žena, necítila jsem svou inspiraci, ale cítila jsem se jen, jako bych se ve svých 20 letech dusila a chřadla známé, tak známé a „nechceš vyměnit staré pantofle za nové neznámé boty svobody,“ řekla mi Ano.⠀Od té doby se se mnou často srovnávám tyhle staré pantofle, tam byly nějaké projekty, pracovní vztahy, přátelství. A já tam stál a cítil ten strach z nových bot. Krásné, žádoucí, ale zatraceně děsivé, „nepřístupné.“⠀Pamatujete si na ten vzrušující pocit, když si obléknete nový pár krásných bot, ta radost spolu s nepohodlím (zvláště pokud jste příliš dlouho jezdili v teniskách? ). Cítíš se zároveň v pohodě, ale taky strašně nejistě - jak se ti hýbe noha, držím se v zádech, chodím jako zlomená kobylka?)) Ale čas plyne, zvykneš si, nos si to podle svého a létat v tom)⠀Stejné je to s mnoha novými (ne)věcmi v životě.⠀Zpočátku je to vzrušující, neznámé, někdy nepříjemné, trapné, protože je tu spousta nových akcí: Život po rozchoduPráce v nové pozici Reakce těla na první tanec/jógu Vaše první přijatá objednávka⠀A pak se vše nové stane známým. Pochopitelné.⠀Jedině v životě si nemůžete obout boty, které se nazývají „vztahy“ nebo „volná noha“, v rámci toho všeho se boty musí neustále měnit. V neobvyklých barvách, modelech, výškách podpatků znovu a znovu. Znovu a znovu se rozhodujte pro něco nového.⠀V moderním rytmu se nejnovější boty rychle promění v pantofle, i když jste si na ně nestihli úplně zvyknout. Potřebujete se rychle přestavět, naučit se nové věci, něco udělat jinak:⠀Zdá se, že jste se právě něco naučili, jak už přišli na něco nového v této oblasti Zdá se, že jsme právě našli společnou řeč v nějaké věci, a pak jsou tu nové nejasné body cool algoritmus práce, a pak jsou tu nové úvodní, musíme zase něco vymyslet A to je naše připravenost a nepřipravenost, odvaha a strach z nového a měnícího se stavu, kterého je možná mnoho čelí nyní!