O nemocech duše a těla nám dnes vyprávějí tisíce publikací, ale v posledních letech je populární téma vlivu psychických procesů na fyzické nemoci. Jak se říká, „všechny nemoci pocházejí z nervů“. Na jedné straně je nepopiratelný vliv psychiky na celé tělo – od kožních onemocnění až po změny ve struktuře tkání, na druhé straně však zůstává otázkou přesná diagnostika takového vlivu. A obecně se to možná stává „snadným způsobem“, jak se vyhnout odpovědnosti lékaře za nápravu léčby, která nebyla zcela úspěšně předepsána, nebo co je horší, nemoc se vůbec nevyskytuje v místě, kde byla hledána. Například jeden z mých přátel trpěl šest měsíců záchvaty bolesti zubů, což ho vedlo k prudkým nárůstům krevního tlaku, chodil k různým lékařům a ti rozhodili rukama a říkali, prý všechno přejde, nenašli jste jakýkoli zánět, příliš vás to znepokojuje – léčte si krevní tlak. A pak, abych vyloučil všechny faktory, rozhodl jsem se ještě jednou zajít ke svému lékaři, aby zaplnil velmi malou díru v zubu a ukázalo se to, co si myslíte, že je - samozřejmě skrytý proces destrukce a kazu . Co měl podle vás můj přítel v tomto případě udělat? Mám nadále navštěvovat lékaře? Komu, kardiologovi, proktologovi? Nebo snad jeho záchvaty bolesti souvisely se sexuální tématikou, jak řekl jeho přítel psycholog? Ne, prostě nenašel důvod, doktor to vše přičítal psychickým problémům. A takových případů lze uvést mnoho. Ano, je možné, že při určování onemocnění je potřeba věnovat pozornost ještě některým detailům. Například s jakou trémou pacient léčí své „nemoci“, typ osobnosti, rodičovskou výchovu, počet prodělaných nemocí atd. (to už souvisí s přístupem toho či onoho specialisty). Jak mu ale může psycholog, psychiatr, neurolog nebo astrolog pomoci s celou tou náloží, když je člověku opravdu špatně, jen se tato nemoc neprojevuje jasně, ale je skrytá nebo atypická. Pak plakali všichni naši pánové, psychodiagnostická kritéria a všelijaké hypotézy o výskytu této nemoci, údajně způsobené výše zmíněnými faktory. Zde přichází na řadu věta: „Hmm, je to hypochondr (*). Pomoci takovým lidem je velmi obtížné, téměř nemožné. Možná bys měl absolvovat kurz antidepresiv." A to je realita, se kterou jsem se ve své praxi setkal. Co se stane dál? Možná už tady vzniká nitka, která nešťastníka jen sbalí do hypochondrického klubka, který je nucen stěhovat se z jedné kanceláře do druhé, od jednoho psychologa k druhému, aby konečně vyřešil svůj zdravotní problém. Nedá se ale mluvit jen o záchvatech bolesti, ale o životě jako takovém, nemluvě o jeho kvalitě. A když se náš novopečený hypochondr s jiskřící nadějí dostaví pro radu do nejbližší ordinace lékaře nebo psychologa, pak vyvstává otázka nejen po kompetencích, ale i po vlastním zájmu odborníka. Někteří jedinci se navíc mohou o svou „kořist“ podělit se svými kolegy, poslat je například na masáž nebo do lázeňského salonu nebo ke známému léčiteli na pročištění tlustého střeva. Takový scénář i po uzdravení zanechá na pacientově životě významnou stopu, a to i z oblasti psychosomatiky (*) - pouze její druhá stránka, na kterou mnoho lidí zapomíná. Nevyzývám k vyloučení úvah o vlivu psychických faktorů na vznik a průběh tělesných nemocí, chci čtenáře upozornit na problém přesahující oblíbenost tohoto tématu, který tlačí na stanovení diagnózy a další stanovení; léčba.