Podívejte se na obrovské množství nabídek, které se týkají různých školení, skupin osobního růstu atd. Proč by to bylo? Máte samozřejmě pravdu, poptávka vytváří nabídku. To znamená, že tohle všechno lidstvo potřebuje. To znamená, že mnozí chtějí žít kvalitnější život, rozvíjet se a jednoduše se zbavit problémů, které je dnes trápí. Mnoho lidí to chce, ale ne každý se k tomu odhodlá. Asi jeden člověk ze sta se rozhodne změnit sám sebe a vyhledá k tomu pomoc psychologa. A není to vůbec proto, že toto procento je tak malé, že jeden ze sta potřebuje změny, ne, tady jde o úplně jinou věc. Jedním z důvodů, proč jsou věci tak špatné, je to, že mnoho lidí jednoduše nevidí jejich potenciál, nevědí, že existuje, a nechápou výhody sebezdokonalování. Mají sklon pochybovat o svých schopnostech a dokonce se jich bát, čímž snižují šance na seberealizaci. Toto je takzvaný „Jonášův komplex“, psychologický obranný mechanismus, který brání osobnímu růstu. Jonáš je jednou ze starozákonních postav. Pán mu nařídil, aby odešel do jiné země kázat Slovo Boží. Ale Jonáš dlouho odmítal a pochyboval o svých schopnostech a stále nespěchal s plněním Božího požehnání pod různými záminkami, ale prostě ze strachu, nerozhodnosti a nedostatku víry, jak víte, Pán nikomu nedovolí nést víc než má člověk sílu udělat. Obecně to vše skončilo tím, že Jonáše spolkla velryba a odnesla ho v břiše tam, kam Hospodin Jonáše poslal, a tam ho vypustil na zem. Právě tímto obtížným způsobem musel Jonáš udělat to, čeho se považoval za zcela neschopného. Takový nedostatek sebevědomí pochází ze skutečnosti, že člověk má tendenci krotit své nejlepší i nejhorší pudy. To mu samozřejmě opravdu brání dosáhnout v životě víc. Ale zároveň to dává jistý pochybný pocit bezpečí. Proces osobního růstu totiž vyžaduje, aby kdokoli z nás byl neustále připraven riskovat, dělat chyby a vzdát se starých návyků. To není pro člověka bezpečné podnikání. Každý z nás přece nechce kvůli ničemu riskovat svůj vlastní klid. Proč se kvůli člověku zbytečně trápit a trpět, když se tomu lze vyhnout i za cenu vlastní stagnace, za cenu odmítnutí vývoje a sklouznutí do regrese. A člověk se rozhodne žít starým způsobem, vybere si své staré, ale známé a jemu známé problémy a bolesti, ale zároveň se vyhýbá zodpovědnosti za svůj život. Každý člověk může dosáhnout mnohem více, než dosáhne za celý svůj život. Obrovské množství lidí ve stáří si uvědomuje, že si sami nedovolili realizovat a odhalit veškerý svůj potenciál. A pak co? Bolest, zášť, zoufalství – to jsou naši stálí společníci ve stáří. Ostrovskij správně napsal, že život se musí žít tak, „aby za bezcílně strávená léta nebyla žádná mučivá bolest.“ Důvodem je pouze to, že od dětství si zvykáme utíkat před zodpovědností za vlastní životy V dětství si zvykáme na to, že se na někom držíme, dáváme tomuto „někomu“ odpovědnost i právo určovat naše životy. Ale ne každý souhlasí s tím, že bude komparzista ve svém vlastním osudu. Jsou i tací, v nichž je silné odhodlání, jsou připraveni riskovat, jsou připraveni vzdát se starých zvyků, jsou připraveni překonat vlastní strachy a nejistoty. Právě oni se stanou autory svého osudu. Budou to oni, kdo budou moci změnit nejen sebe a svůj život, ale budou mít obrovský vliv i na běh vývoje lidstva jako celku. Ostatně to tak dopadá: změnou sebe sama zevnitř začneme postupně měnit svůj život zvenčí. A v životě přicházíme do kontaktu s velkým množstvím lidí, proto takové změny jistě ovlivní naše prostředí, i když v různé míře. Pamatujte, že změnou sebe, mě, svého života změníte svět k lepšímu Autor: psycholožka Světlana Gutyar! Zveme všechny, kteří chtějí projít sebepoznáním, na náš trénink „Cesta k sobě“. Prezentaci můžete zhlédnout zde. Zaregistrujte se prosím zde.