Jdu po ulici za bílého dne, je jaro, ptáci zpívají. Slyšel jsem velmi emotivní monolog ženy za mnou "Scum!" Prolhaný zmetek! Ale slíbil jsi!!! Věřil jsem ti, ale ty jsi zase klamal! Lhát!!! Všechny lži!!! Nesnáším tě!!!" Žena opakovala a opakovala svůj monolog, aniž by snížila emocionální intenzitu. Představil jsem si následující obrázek: šel opilý muž, vedle své paní, které zřejmě slíbil, že nebude pít, nebít, pracovat a tak dále... Dáma zřejmě z hloubi srdce věřila , ale její srdce bylo znovu zlomeno tak hořkou lží . Nevím, proč jsem se ohlédl, obraz už byl jasný. A…. Stál jsem jako zakořeněný na místě. Po ulici šla dobře oblečená, módně učesaná mladá žena, těhotná. Vedle ní šla dívka asi 6 let a chlapec asi 8-9 let, kterým byla celá tato vášeň určena. Chlapec se nepokusil něco namítat, šel tiše a zmenšil se vedle své matky. Slyšel jsem něco o C v angličtině, ta samá lež, předpokládám... Tady jsou naši budoucí pacienti psychologů a psychiatrů. Ti, kteří šli vedle mámy a ti, kteří jsou stále uvnitř mámy.