I'm not a robot

CAPTCHA

Privacy - Terms

reCAPTCHA v4
Link



















Original text

Máte hypochondrii, nebo si jen hlídáte své zdraví? Možná už vás nebaví běhat po doktorech? Nebo si možná myslíte, že je to norma? A co dělat, když už jste unavení? Pojďme na to, co dělá hypochondr? Lpí na jakýchkoli tělesných vjemech, které jsou pro ostatní lidi normální, a začíná je ve svých myšlenkách nafukovat do velikosti katastrofy, ba i smrtelné nemoci, a když žádné vjemy nejsou, předpokládá, že nemoc stále existuje jen nebyl objeven. A pak ji musí rozhodně najít a pečlivě sledovat, jak se jejímu výskytu vyhnout, a přijmout nejrůznější preventivní či terapeutická opatření. Okolí tomuto člověku nerozumí, často jeho stížnosti odmítají, „nudí“ je. To je samozřejmě nepříjemné. Člověk se totiž domnívá, že má vážné zdravotní problémy, má zájem o tom mluvit a zjistit, že to tak není. Ptá se a vypráví v naději, že najde pro sebe nějakou odpověď, náznak, ujištění. Ale netuší, jak by to mělo vypadat. Že ten člověk vypadá, že s vámi mluví, ale nemá o vás zájem. Kromě tématu o svém zdraví ho nic nezajímá. Je to, jako byste se ho nemohli přímo dotknout, nemůžete navázat kontakt. A je to pravda. Protože hypochondr má skutečného partnera – své tělo. Ne jiný člověk. Je sám v sobě osamělý, i když ho to táhne k lidem. Je velmi natahovací. Ale neví, jak navázat zdravý kontakt, stalo se, že v historii vývoje této osoby nebyly žádné společné akce s jinou. V dětství s ním důležité dospělé postavy nechtěly nebo nemohly sdílet pocity, neprokazovaly dovednosti prostřednictvím společné interakce, hry nebo zapojení do společné věci. Nebyli učeni rozpoznávat své pocity, nevysvětlovali emoce, jak své, tak emoce dítěte. "Teď se cítíš špatně, protože jsi naštvaný, že teď nejdeme na procházku, nejsem na tebe naštvaný, jsem trochu unavený a trochu si odpočinu a pak se podívám." na to, co jsi mi nakreslil, když odpočívám To je normální „že se zlobíš, protože se ti to nepovedlo, jen to zkusme udělat spolu znovu Necítím se kvůli tobě, tati a Mluvil jsem špatně, ale jsme všichni spolu a milujeme tě." A mnoho dalších podobných věcí a nezáleží na tom, proč se to stalo. A to neznamená, že rodiče byli špatní. To je právě to, co dítěti nebylo dáno. A takový malý človíček v dětství často cítil, že se něco děje, ale nebylo mu vysvětleno, a pak se každou chvíli mohlo něco stát nebezpečným. A pokud se takovému dítěti něco stalo, nebylo mu vysvětleno, nebylo láskyplně uklidňováno, ale jako rozbitá panenka je předáno specialistům (například lékařům nebo učitelům). Nebo mi hned mlčky dali léky, aniž by vysvětlili, že to přejde. A oni sami se poblíž velmi báli a dávali najevo svou bezmoc. A pokud se nedá nic dělat (například neustálé alergie), prostě utrpení ignorovali a předstírali, zejména před ostatními, že je vše normální. Nebo tiše vysílat hanbu za takové dítě. A někdy ne potichu... Často v dětství matka takového člověka nedržela v náručí, zvláště v době, kdy se dítěti dělalo špatně. Tělo si nepamatuje, že by spoléhalo na mámu. Nedokázal o svých problémech křičet dospělým. Cítil, že je jen nepohodlný, když s ním není něco v pořádku. Dospělý je ale zároveň nucen pro něj něco udělat. Nyní se hypochondr snaží křičet i na lékaře. V naději, že „gestalt“ uzavře psychickou podporu někoho křikem a pocitem. A nyní se hypochondr sám chová ke svému tělu, jak se k němu choval v dětství – s agresivní péčí a požadavkem „stát se normálním, naprosto zdravým, nikoho neobtěžující“ Hypochondr je úspěšný ve své samotě, je to pilný dělník. a pracuje pro výsledek, který je pro něj důležitý. Je dobré mít takového člověka v týmu :). Tento člověk ale neumí odpočívat, a tak své tělo často používá jako místo odpočinku takovým zvláštním způsobem. Jde jen o to, že ho to přitahuje ke kontaktu... Ale on.