„Jak jsme dříve (introverti, nespolečenští, rezervovaní lidé) žili? Ať se vám to líbí nebo ne, musíte komunikovat s ostatními lidmi. Na vysoké škole, v práci, na večírcích. Protože na taková místa není vůbec možné jít, ale jakmile přijdete, pokračujte a komunikujte. A nejen že je společnost ostatních lidí v zásadě otravná, ale musíte s nimi také komunikovat, jinak se na vás všichni dívají bokem, považují vás za „buka“, říkají si o vás: „On, jako vždy, je na ruční brzdě.“ A pokud jsem se rozhodl, že to odsedím doma, moje rodina za vámi přijde s komunikací. Nebo reptají: „Něco s tebou není v pořádku. Proč si nejdeš popovídat se svými přáteli? Tohle je nějak špatně. Všichni lidé jsou jako lidé, a proč jsi takový buk?“ Bránit své hranice byl druh fantazie. Dokonce i nyní to rodiče zřídka učí, a ještě více se předtím nepoužíval koncept „osobních hranic“. Mnoho „buků“ se proto kritizovalo za takovou odpoutanost od ostatních lidí, považovali se za „nedokončené“ a cítili se vinni za své chování. Obecně platí, že sebeobviňování za vlastní nedostatek komunikace bylo velmi běžné. Objevily se gadgety a internet se stal téměř všudypřítomným. Teď jdu směle do nějaké společnosti, vytáhnu třeba chytrý telefon a VŠECHNO! Mám zákonné právo být sám mezi ostatními. A teď mi nikdo nebude říkat svině, protože jen sedím na telefonu. A ve správnou chvíli si můžu dát na pár minut pauzu (z telefonu), přečíst všem vtip z internetu nebo sdílet nějaké novinky nebo se s každým zasmát vtipu, jehož text nemám teď můžu být se všemi, nebýt tady. A ani nepotřebuji hájit své právo být takový, udělá to za mě můj telefon, který všem ukáže, že nejsem nekomunikativní, jen jsem zaneprázdněný A necítím vinu, a to ne sebemrskačství, protože „komunikuji“ s ostatními, „vyšlo na veřejnost“. No ano, většinu času trávím na telefonu, ale to teď dělá spousta lidí, proč jsem horší než ostatní? Jinými slovy, díky telefonu jsem se stal jako každý jiný - zapadl jsem do společnosti Ano, z toho mohou vzniknout další problémy a některé to pokrývá, ale stále to bylo jednodušší. To je to, co mě dělá šťastným. Pokrok je přece dobrá věc, někdy hodně pomůže. Jedním slovem, gadgety jsou rájem pro introverty, nespolečenské, rezervované lidi».