Od autora: Podstatou mého problému je, že jsem zamilovaný člověk a miluji stav zamilovanosti. Otázka: Dobré odpoledne, Natalyo Anatolyevno! Dlouho jsem četl váš sloupek „Odpovědi na otázky“. Děláte velmi potřebnou a užitečnou věc: za prvé, v mnoha záležitostech se dívky mohou vidět a vyřešit svůj problém, aniž by se na vás konkrétně obrátily. Za druhé, pro ty, kteří nenašli odpověď od ostatních, mohou se zeptat na své a udělat si jasno... Dlouho jsem váhal, zda vám napsat, doufal jsem, že podobnou otázku najdu v jiných článcích, ale ne.. Ale já takový být nemůžu... Podstatou mého problému je, že jsem zamilovaný člověk a miluji stav zamilovanosti. Svou první lásku jsem „vynalezl“ v 9 letech. Ano, přesně na to jsem přišel. Měla jsem dva kamarády a rozhodla jsem se, že se musím do jednoho z nich zamilovat. Pamatuji si, jak jsem před spaním ležela v posteli a přemýšlela - kdo je hoden :) Vybrala jsem si a zamilovala se :) Strašně jsem se těšila, až ho potkám, zblednu, zrudnu a tak... vše jak? mělo by to být :) Víš, proč jsem šel do školy? Každé ráno jsem se probouzel a říkal si – dnes Ho uvidím. Moje zamilovanost obvykle trvala během školy rok, pak byl další uchazeč :) Studovala jsem běžnou školu, byla jsem poslušná dívka. A tak se mě na střední rozhodli přeložit na dívčí gymnázium (to není Samara). Jak jsem brečel... Vyhlásil jsem první a jediný bojkot svých rodičů v životě. Ležel jsem na pohovce čelem ke zdi, nemluvil, neučil se... Máma si byla jistá, že se bojím o své přátele. Přesvědčila mě, že za 3 roky stejně nepůjdu na vysokou, musím si zvyknout na změnu prostředí. Co mi záleží na přátelích - upřímně! Vždy jsme je mohli vidět mimo školu. Trápila mě otázka: proč, proč bych chodil do školy, kdyby tam nebyli kluci? A v té době jsem nebyl ani zamilovaný do nikoho ze školy! Tedy moje hysterie byla z potenciální lásky, kterou na dívčím gymnáziu mít nebudu... Zamilovanost je pro mě životní stav, který mě posouvá dál. Můj hlavní motiv. Jsem divná??? Konečně jsem šla na gymnázium a po 3 měsících došlo k první vzájemné lásce a k prvnímu polibku s klukem v mém životě :) Konečně jsem našla lásku za zdmi školy :) a byla šťastná :) Samozřejmě, pak jsme s tímto klukem utekla jsem a byla jsem zamilovaná do ostatních, ale o to nejde :) Moje poslední nejsilnější láska, jediná tak šílená, (vzájemná, sexem, a nejen polibky), s protesty rodičů a nočním útěkem, se stalo jako student ve věku 18 let. Dva roky jsme do sebe šíleli a pak jsme se rozešli. Do poslední kapky mě pohltilo šílenství té doby, ale protože bez mužů nemůžu existovat, spěchala jsem hledat nového gentlemana. Připojil jsem se k seznamce. Ale rozhodl jsem se, že teď nemůžu přežít ty bouřlivé emoce a chci najít člověka, se kterým se budu cítit vřele a pohodlně. Asi šest měsíců chození na rande a, ach, je to tady - můj bezpečný přístav ideálního manžela... Obecně jsem našla muže, do kterého jsem se nikdy nemilovala, ale vyklubal se z něj úžasný člověk. Rodiče ho zbožňovali, jeho rodiče se do mě zamilovali (což byl pravý opak předchozího bouřlivého vztahu) a já se vdala. Byla to vědomá volba - hledala jsem právě takového muže a našla jsem ho, ale... Na svatbě, když se na mě podíval šťastnýma očima, víš, co jsem cítila? Strach... Strach, že mě nezná, že bych mu možná jednou mohla ublížit... Po svatební noci jsem se ráno probudila a hořce vzlykala, zatímco manžel spal. Plakal jsem, že teď patřím navždy sám. Pro úžasného člověka je nemožné zradit, což znamená, že je nemožné milovat druhé, je nemožné cítit lásku a ve skutečnosti je nemožné žít tak, jak to moje srdce vyžaduje. Momentálně jsem 10 let vdaná, máme 8letého syna. A podařilo se mi balancovat na hraně zájmu o jiné muže a věrnosti manželovi. Jak říkáte na semináři „Sex v životě ženy“, sexualita je pro muže vždy zájmem. TentoPokuta. Takže mě to zajímalo a cítil jsem se normálně. Pracuji v ženském kolektivu můj syn má ve školce a škole samé ženy. To znamená, že nemám muže, se kterými bych pravidelně komunikovala a mohla bych přijít o hlavu. Všímám si zajímavých sousedů. Bydlíme v dobré oblasti a naši sousedé jsou styloví, bohatí muži :) Také jsem o sebe v průběhu let cítil určitý zájem a dokonce jsem měl pár konkrétních návrhů, které se pro mě ukázaly jako nezajímavé :)))) před pár měsíci jsem vzal svého syna do sportovní sekce a tam byl mladý trenér. Panebože, je mu 24 let, je zatraceně okouzlující, vysportovaný. A to jsem o 8 let starší, vůbec ne sportovně založený, ale spíš krev a mlíko, měkoučký... Obecně jsem byl úplně paf :( tam by byl vzlykavý emotikon... S vědomím, jak moc se zamilovávám snažil se držet stranou, řeknu pár slov.. A on sám začal přicházet, mluvit o úspěších dítěte atd. Je to dobrý trenér, už mě 100 let nepotřebuje, ale sakra , proč se mnou tolik mluvit, usmívat se a čím dál víc vypínat mozek .. Potíž je v tom, že mám všechny příznaky náctileté lásky - málo spím, málo jím, nemůžu se na nic soustředit, neustále na to myslím. jemu a je čas, abych si vzala sedativa.... čtu to a je to nejvtipnější - no nemocná žena.. .. A právě teď cítím, že žiju, že je mi 16-18-20 let zase starý.... dal jsem se na sport a začal jíst správně - teď mám motivaci A otázka ani v této situaci není - vím, že s ním nic nebude... nevím.. Dokonce se to bojím napsat... Sakra chci, aby se něco stalo... Bojím se a chci to... Třesu se na všech místech... Ale jsem moc mladá ! No, tohle období přežiju. Přežiju, kam půjdu... A zase se ovládnu a nebudu žít.... Co mám dělat, tak zamilovaný a milující tento pocit? Žít podle toho? Nechce se mi věřit, že jsem jediná... Zamilované ženy tak nějak žijí plnohodnotné životy, ale zároveň bez podvádění svého muže a bez toho, aby se přiváděly do nervózního třesení se zákazem „Jsem slušná žena, mám úžasného manžela“... Mimochodem, miluji svého manžela!!!!! A pořád si myslím, že je SKORO to nejlepší, co se mi v životě mohlo stát! Omlouvám se za dlouhý dopis, musela jsem popsat celý svůj život, abych lépe odrážela svou vlastní podstatu a vztah k mužům a citům.... ____________________________________ Odpověď: Lisa... dlouho přemýšlela o odpovědi pro tebe. Zde je několik nápadů, které mohou být užitečné. Stav zamilovanosti je skutečně dost silný stimulant. Člověk je naživu, dokud něco cítí... a city jsou to nejcennější, co člověk má. Protože je nelze padělat, nelze je libovolně zapínat ani vypínat. Pocity, které člověk prožívá, je těch pár věcí, které mu nelze za žádných okolností vzít. To je ta nejtěžší měna života... Pocit zamilovanosti je TÉMĚŘ nejkrásnější pocit, dotýká se základních hodnot člověka, naplňuje tě smyslem, silou, zbavuje strachu ze smrti.. Zamilovat se je, když potkáte ideálního člověka a jeho existence ve vašem světě vám dá naději, potvrdí vám vaši vlastní hodnotu a idealitu, nejenže pochopíte, že všechno nebylo marné, nejen že na tomto setkání pocítíte svou jedinečnost, ale dostanete také kouzelné sklo, skrze které celý svět vypadá jasněji a lehčeji. Zamilovanost je hlavní droga, hlavní palivo pro tolik lidí. Uvědomujete si to a poznáváte jeho moc nad vámi... A kolik lidí žije v podstatě ve stejném stavu – od zamilovanosti k zamilovanosti, ale nechce převzít odpovědnost za tuto svou zvláštnost. A přesouvají na své blízké, na počasí, na svou profesi, na zemi, na kohokoli, odpovědnost za - jejich neschopnost vytvořit si pro sebe smysl života, - jejich neschopnost vidět skutečný svět jako jasný a laskavý , - jejich lenost a neochota dělat každodenní, někdy rutinní práci, vytvářet si důvody, proč na sebe být hrdá, vážit si sebe.. Vzal jsem si pilulku lásky - a voilá!život začal znovu zářit barvami... Právě jsem odpovídala na dopis: „Můj manžel mě přestal milovat a opustil nás. Jsem jeho třetí žena, naše dcera je jeho třetí dítě.“ kolik je těch „kolibříků“ - od kytky ke kytce... Zamiloval jsem se - co se po něm teď žádá... Ve vašem případě je spousta takových, kteří se bez vnějšího paliva neobejdou, vy ho také aktivně vyhledáváte a využíváte, ale přijímáte zodpovědnost za tento rys své osobnosti, uvědomujete si to, rozumíte – to je “ moje chyba“, hledáte způsoby, jak s tím žít tak, abyste své okolí minimálně traumatizovali.. Pokud by zamilovanost byla opravdu jediná věc, na čem vám záleží, jsem si jist, že toto manželství by nemělo se uskutečnilo, nemohlo by se udržet prosperující po celých těch 8 let, nebyl bys trápen trápením - co dělat, co dělat .. veřejně bys oznámil - přestal jsi milovat, co dělat , nemůžeš rozkázat svému srdci.. Mimochodem, vzpomínáš si na karikaturu o zamilované vráně? ))) Takže to bylo všechno o tom se zamilovat. Která podle všech zákonů života musí buď skončit, nebo se stát láskou. A láska je již schopnost obdivovat neideálního člověka, - schopnost vidět krásný a jasný neideální svět, - to je potěšení z toho, co se získá, a ne z toho, co se vyhraje, - a zjištění, že (s nějakým přívlastkem cituji nejuznávanějšího kouzelníka a mudrce A. E. Berezovského) „smyslem života je objevit úplnou bezvýznamnost života, přijmout ho jako absolutní danost a být za těchto podmínek šťastný. Láska je obecně velmi důležitá, bez ní nemůžete žít. Ale ve vašem případě je tu jiný úhel: problém není jen a ne tak velký, že jste zamilovaní a nemůžete žít bez lásky. Faktem ale je, že všechny tyto lásky se láskami nestanou... Problémem je přechod od zamilovanosti k lásce. Intuitivně jste si za manžela vybrala muže, se kterým jste jakoby přeskočila fázi zamilovanosti, možná intuitivně v obavě, že pak láska nevyjde...) Podívejte - všichni, do kterých jste byli zamilovaní - jsou už ne ve svém životě...ale jediný, se kterým jsi nebyla zamilovaná - žiješ s ním, považuješ ho za úžasného, ​​nejlepšího (nebo TÉMĚŘ nejlepšího) člověka na světě... (cituji) “ Plakal jsem, protože teď navždy patřím jedné osobě. Pro úžasného člověka je nemožné zradit, což znamená, že je nemožné milovat druhé, je nemožné cítit lásku a ve skutečnosti je nemožné žít tak, jak si to moje srdce žádá." Klíčová slova jsou zde „je nemožné milovat druhé“. Milovat - ano, je to nemožné. ALE není to nutné. Láska je jako slunce, pokud existuje, pak stačí jen ona sama. O "pocitu lásky" je jiná věc. Nedávno jsem četl takový vtipný vtip: Žid dostal otázku – kdyby měl na výběr – milion dolarů nebo pět dcer, co by si vybral? Odpověděl – pět dcer. Proč? - zeptali se ho. - Protože mám osm dcer. ))) Zdá se mi, že kdybych se zeptala tvého muže, co by si vybral? - abys do něj byla zamilovaná a bylo by to jasné a nezapomenutelné, ale pak není pravda, že by ses do něj mohla zamilovat a s největší pravděpodobností bys o něj ztratila zájem, když by láska vyhořela ... nebo přeskočte fázi zamilovanosti, nikdy nevidět tuto ohnivou vášeň ve svých očích, neslyšet tento zápach vroucího potu, který studuje člověk naplněný touhou... ale žít s vámi dlouhý život v lásce, laskavosti a věrnosti... myslím, že volba je zřejmá.. nevím, možná si o tobě všechno vymýšlím.. možná chci jen myslet a věřit, že je to možné.. - aby zažít celou škálu pocitů chuti života a přitom nepřekročit hranice morálky, nezradit své blízké... Tolikrát jsem viděl, jak se lidé rozhodují ve prospěch jediné věci. .. Obě deformace vypadají stejně smutně. Ale zdá se mi, že dokážeš udržet rovnováhu.. Nějakou dobu budeš hořet ohněm, a pokud nepřekročíš linii, odkud není návratu, tak „nasměruj svou energii mírovým směrem“ a jen získáš z této lásky, a neztratit něco důležitého... Kam to jde, linie, odkud není návratu - netroufam si říct, asi pro každého. )))