Mechanismy vzniku studu Zdravý stud Zdravý stud vzniká, když chování jedince neodpovídá jeho vlastním hodnotám. Je to emoce, která je nezbytná pro rozvoj individuality a adaptace ve společnosti, protože reguluje lidské chování. Podporuje sebepoznání, zvyšuje citlivost k hodnocení ostatních lidí (zpětnou vazbu) a rozvíjí schopnost odhadnout důsledky svých činů. Mírný zdravý stud umožňuje jedinci být pozornější ve svých vztazích se světem, regulovat tyto vztahy a motivovat k úspěchu. Zajímavý koncept studu předkládá evropský psycholog Bertram Muller: „Han je přerušení identifikace s nějakou novou identitou. Souvisí to s naším sebeobrazem. To je náš odraz v ostatních. To je to, co na sobě vidím očima druhých. To je důležitý pocit při přechodu ze staré identity na novou.“ Například Bertram Muller požádá začínajícího terapeuta, aby nahlas před ostatními lidmi řekl, že je Gestalt terapeut. Účastník semináře řekne tuto frázi a na otázku „Jak se z toho cítíte?“ odpoví, že se stydí a cítí se jako podvodník. Müller k tomu poznamenává: „Takto se prvních pět let cítí každý. Identita je zpočátku umělá a naplněná studem, zvláště pokud ji jedinec vyjadřuje navenek. Za prvé, člověk „nafoukne“ svou Osobnost, jako ji kreslí umělec. A pak vidí, jak se s tím dokáže vypořádat. Pravda, někteří lidé to později zapomenou „odfouknout“. Jinými slovy, nešikovnost, kterou člověk zažívá při zvládnutí nové činnosti, je normální zdravou reakcí na probíhající změny. V takových chvílích je důležité obklopit se podporou těch, v jejichž milujících očích se můžete odrážet bez pocitu studu. Tato podpora umožní jít dál, překonat rozpaky a neustrnout v nich Chronický (toxický) stud Stává se, že se člověk ocitne v situaci studu již od narození. To se stává, když rodiče mají k dítěti objektivní postoj a mají s ním spojena spousta očekávání. Dítě nezapadá do očekávání rodičů. Neustálým srovnáváním se s krásným obrazem nabízeným jeho rodiči a přijímáním zklamaného matčina pohledu v reakci na jakékoli pokusy o přizpůsobení si takový člověk vytváří nedosažitelný obraz Já, za kterým neustále zaostává. „Syndrom podvodníka“ je typickým produktem takového dětského odmítnutí. Další situací, kdy se stud v rodině tvoří, je prudké (někdy opakované) přerušení přirozené spontánnosti dítěte zahanbováním nebo strachem rodičů. Někdy se dítě od prvních dnů života stává nositelem ani ne vlastního, ale rodičovského studu, který mu byl přidělen za jeho původ, barvu pleti atd. To vše vede k tomu, že už v dospělosti se člověk cítí nižší ve srovnání s ostatními, ale nedokáže vysvětlit, co to je a odkud pochází. Toxický stud je nesnesitelný, takže je snazší ho zaměřit na něco konkrétního, například intelektuální selhání („Jsem příliš hloupý“) nebo nedokonalost těla („Jsem příliš tlustý/hubený/ošklivý“). Umístění studu do těla eliminuje potřebu najít způsob, jak uspokojit potřebu Často je chronický stud výsledkem sociálních vlivů. V naší, mírně řečeno, nedostatečně tolerantní společnosti je odsuzováno vše, co přesahuje hranice normy. V různých jazycích se stydí velmi podobnými formulacemi: „Měli byste se stydět“, tzn. ten druhý přesně ví, co bych teď měl prožívat a jaký bych měl být. Zároveň mizí, je zapomenuta, mizí z pole vědomí člověka prožívajícího stud, postava samotného stydce. Člověk zůstává se svým studem zcela sám a postava stydlivce, pevně zabudovaná a nevědomá, se již stala vnitřním hlasem..