Od autora: Recenze léčby hypnózou -- Příklady toho, jak se s pomocí hypnózy můžete zbavit zamilovanosti, vymazat bývalou lásku láska z vašeho života Hypnóza léčba sexuálních poruch, zbavení se zamilovanosti jsou hlavními tématy článku, který je určen lékařům a adekvátním psychologům. Materiál je převzat z monografie K. I. Platonova „Slovo je léčivý a fyziologický faktor“. sexuální instinkt. Tyto poruchy se mohou vyvinout různými fyziologickými mechanismy: jednak mechanismem posedlosti v případě nerealizované nebo klamané lásky, jednak mechanismem kortiko-viscerální patologie v podobě psychogenní poruchy funkce na druhé straně sexuální sféra. Zastavme se u obrazu patologického reaktivního stavu způsobeného akutně prožívanou sexuální touhou. Jak víme, tato situace často vede k vážným vnitřním konfliktům, které někdy končí tragicky. Tyto těžké osobní zkušenosti však lékaři obvykle za určitých podmínek mezilidských vztahů považují za „přirozené“ a lékař se omezuje na rady „stáhnout se“, „rozptýlit se“ atd. a v arzenálu léků. které má lékař k dispozici, obvykle pro Není nic k jejich likvidaci kromě bromidů nebo kozlíkové tinktury. V důsledku toho se lékař v takových případech často ocitá v roli němého svědka, bezmocného jakkoli pomoci, pokud nezná metody psychoterapie.1. Pacient K-, 33 let, k nám přišel se stížnostmi na těžký psychický stav a se zvláštním požadavkem, který nás nejprve zmátl a poté velmi zaujal. Hrůza její situace byla následující. Milovat a vážit si svého manžela jako člověka, mít od něj 10letou dceru, milovat svou rodinu, usilovala o úplné rodinné štěstí, a přesto ho neměla, matně cítila, že jí „něco chybí“: neměla probudit sexuální cit pro manžela. A teď v ní vznikl tento velmi násilný pocit, ale nebyl adresován jejímu manželovi, ale jeho sestřenici, která se nedávno usadila v jejich bytě. Po dlouhém a bolestivém boji podlehla impulsu, který ji sevřel, a uvědomila si, „co jí chybí k osobnímu štěstí“. I přes lásku k manželovi začala být nekontrolovatelně přitahována k jinému člověku, se kterým ji spojoval pocit úplně jiného řádu. Vznikl extrémně těžký vnitřní konflikt, ze kterého neměla sílu se osvobodit. To ji přivedlo k myšlenkám na sebevraždu. Pouze otázka osudu její dcery jí zabránila v tomto kroku. K. k nám přišla se zcela neobvyklým požadavkem: „Dát pro své osobní štěstí něco, co jí chybělo, přijmout od manžela to, co měla od druhého, na to zapomenout, jako na všechno, co s ním souvisí.“ S jistou zkušeností s podobnými, ale méně složitými případy konfliktních vztahů jsme si však nebyli jisti pozitivním výsledkem psychoterapeutické intervence v oblasti takových intimních vztahů - přímého, cíleného ovlivnění sexuálního pudu. Přesto jsme se rozhodli využít psychoterapii. Část tohoto pozorování, která nás zajímá, uvádíme ve formě úryvků z deníku, který si pacient na naši žádost po celou tuto dobu systematicky vedl. "16/X. Mnoho těžkých stavů zanechalo můj nervový systém ve stavu, který je obtížně léčitelný. Už skoro 2 roky trpím fyzickou a duševní dualitou, trpím nejen na duši, ale i na těle, často celé dny ležím kvůli ukrutným bolestem hlavy, celá zlomená, bezmocná, bez spánku. Musel jsem opustit svou milovanou, dříve inspirativní práci. Léčba u různých lékařů to nijak neusnadňuje a uklidňuje mě jen myšlenka na sebevraždu. Když se mé myšlenky zastaví na dítěti a sebevražda je nemožná, přepadne mě nevysvětlitelné zoufalství... Co mám dělat? Kdezáchrana? Chci mír, ale není nikde... 17/XII. Našel jsem klid. Po 1. hypnóze jsem se hned cítil lépe... Myšlenky se mi rozjasnily... Jsem mnohem klidnější. 18/HP. 2. sezení mi přineslo noční spánek a jemnou náladu... Nemyslím na „ho“... 19/HP Po 3. sezení jsem byl s přáteli, které jsem předtím neměl možnost vidět všichni ostatní... Bylo pro mě těžké být na veřejnosti... Chodila jsem k nim ráda... byl tam i manžel, od kterého jsem nechtěla odejít... 2/1 Sezení s hypnózou mě přivedla zpět spát mi místo nočních můr dávalo příjemné sny... Téměř žádné myšlenky, které by mě o „něho“ znepokojovaly. Trvám na tom, aby mě „on“ opustil... aby se oženil... Jsem klidná, když odchází z domu, abych žárlila vůči němu... I Klidně reaguji na projev othelloovské žárlivosti z jeho strany, na jeho šílenou touhu vrátit mě k sobě, na jeho hrozby dosahující bodu virtuozity... 10/IJ Fyzická intimita s manželem se stává pro mě stále příjemnější, stále potřebnější... K násilným laskáním „Ten“ jsem lhostejný a stávají se i nepříjemnými... I5/II. Sám jsem překvapen svou odolností a klidem v našich těžkých podmínkách: společný byt s ním, jeho fyzická převaha, jeho temperament, jeho důmyslnost, jeho utrpení, jeho hrozby 27/P. Nepoznávám se... Včera, když jsem čekala, až za mnou manžel přijde, jako bych ho čekala poprvé po dlouhém, únavném odloučení... jako bych nikdy nezažila prózu a nespokojenost s ním. S manželem jsme šťastní... Dostala jsem jen 8 sezení a kolik mi dali! 5/1II. Minulost, dobrá i zlá, jako ozvěna se ozývá někde daleko... Žiju nový život... Umím číst, psát, přemýšlet, starat se o rodinu a nemyslet na smrt. 17/Sh. 11. sezení... Ano, vzpamatoval jsem se... To, co se na „něm“ zdálo krásné, teď dráždí... Nemůžu v minulosti uvěřit Zdá se, že jsem to nebyl já, kdo zažil všechno, co se stalo vyprávěl mi o tragikomické, šíleně absurdní lásce 26/Sh. Nyní žiji pouze s manželem a dcerou. Jen vy na ně chcete myslet a starat se o ně, jen se s nimi radovat a truchlit. Na minulost jsem připravená se před manželem vrhnout na kolena... A „on“ mi předkládá ultimátum: buď mu lásku opětuj, nebo budu ležet v tratolišti krve... I tohle neděsí mě a nedotýká se mě Teprve teď, po 12. sezení hypnózy, jsem pochopil a hmatatelně pocítil, jak nízký byl jeho intelekt, jak jsme se ideově neshodli a jak zbytečné a katastrofální bylo toto spojení už o „něm“ nechci psát ani mluvit... 15. /V. Už přes měsíc žiju bez sezení. Měla jsem dost času analyzovat své pocity ke svému manželovi a k ​​„němu“. Cítím ke svému manželovi hluboký, integrální cit, který jsem před léčbou hypnózou neměla... A k „němu“? „On“ pro mě neexistuje a jsem k němu dokonce krutý.“ Následně jsme se dozvěděli, že K. dokonce přispěla k sňatku s objektem její někdejší vášnivé touhy. Záměrně jsme citovali úryvky z deníku samotné pacientky abychom lépe vystopovali vývoj metamorfózy, která se odehrála v povaze vyšší nervové aktivity ženy, pod vlivem naší restrukturalizace nejsilnějších pozitivních sexuálních podmíněných reflexů spojených s určitou osobou na podněty inhibiční, negativní a sexuálně neutrální. u ní, dříve spojeného s celým zjevem jejího manžela, do pozitivních, to vše určilo nový postoj pacientky k těmto dvěma konkurenčním podnětům viz, vzniklá situace vyžadovala dlouhodobé akutní přetížení základních korových procesů u člověka patrně patřícího k silně nevyrovnanému vyššímu nervovému typu a uměleckému soukromí. Jednalo se o případ „těžkého setkání“, ze kterého se ukázalo, že je možné pouze restrukturalizací vztahu a změnou sexuálního pudu. Tentoúkol byl splněn pomocí 12 sezení kombinované psychoterapie (pozorování autora). S podobnými zkušenostmi se setkáváme i v dalším pozorování, kdy verbální terapie eliminovala stejnou abnormalitu ve vývoji sexuální touhy, ke které došlo u muže.2. Pacient O., 32 let, přišel do ambulance se stížnostmi na závažný neuropsychický stav spojený se silnou sexuální touhou, kterou prožíval po manželce svého bratra, která jeho chtíč nenaplnila ani napůl. Mnohokrát se ji v návalu vzteku pokusil zabít. O vlastní manželku přitom nejevil zájem. Život v rodině se stal nesnesitelným. Po 6 sezeních motivované verbální sugesce, provedených ve stavu sugestivního spánku, přitažlivost k manželce mého bratra a pocit hněvu vůči ní úplně zmizely. Spolu s tím se objevila dlouho nepřítomná normální přitažlivost k jeho ženě. Sledování je pozitivní, bez recidiv, sledováno 2 roky (pozorování 3. A. Kopil-Levina). Přejděme k úvaze o povaze a patogenetických faktorech ve vývoji neurotického onemocnění způsobeného neproveditelností vzniklé neodolatelné milostné přitažlivosti. K této otázce I. P. Pavlov řekl, že „... dlouhá řada životních ran, jako je ztráta drahých osob, klamaná láska a další klamy života“ spojené s „mučením sebeúcty“, „vyvolávají silné reakce v slabý člověk s různými abnormálními, tzv. somatickými příznaky.“ Podle I. M. Sechenova taková neodolatelná vášeň „vede osudově k nejrůznějším takzvaným sebeobětování, to znamená, že může jít proti všem přirozeným instinktům člověka, dokonce i hlasu sebezáchovy“ a „.. tento druh jevů jsou v podstatě reflexy, jen komplikované příměsí vášnivých prvků“ (naše detente - K-P.). V případě nemožnosti přitažlivosti, která často nabývá charakteru neodolatelné posedlosti, se rozvíjí nemoc v podobě neurózy (K. I. Platonov, 1925, 1926). Je založena na mechanismu koncentrovaného dráždění určitého bodu nebo oblasti mozkových hemisfér, způsobeného erotickou emocí, která je založena na silném podnětu ze sexuální sféry. Máme na mysli intenzivní pocit, přetrvávající erotickou přitažlivost, která je buď odmítnuta, nebo z nějakého jiného důvodu nemůže být realizována. Taková převládající a neodolatelná emoce, která zůstává neuspokojená, může vést k akutnímu přepětí nervových procesů mozkové kůry a nejbližšího subkortexu a způsobit zhroucení vyšší nervové aktivity, projevující se ve formě akutní reaktivní deprese, vedoucí někdy až ke katastrofálnímu výsledek. Je třeba zdůraznit, že u tohoto druhu „erotogenního“ neurotického stavu je pacient často ponechán bez jakékoli lékařské pomoci, protože nejen lékař sám nepovažuje pacienta za nutné v tomto směru vyslýchat, ale pacient to také zvažuje. stav být „mimo možnosti lékařského vlivu“. Často se stává, že si pacient pro pochopitelnou plachost netroufá být k lékaři v oblasti takových intimních zážitků upřímný, navíc spojený s obrovským emočním napětím, jehož sílu a význam lze snadno podcenit. lékař. Takové zkušenosti často slouží jako zdroj vážného narušení vyšší nervové aktivity, což někdy vede k sebevražednému konci. Lze předpokládat, že v těchto případech hovoříme o pevně fixované komplexní dynamické struktuře, která má mimořádně obtížný dopad na celý charakter vyšší nervové činnosti. To se projevuje pocitem melancholie, vnitřním nesouladem, apatií, akutní žárlivostí, provázenou různými, extrémně bolestivě prožívanými složkami z autonomního nervového systému a může vést až k inhibici činnosti nejdůležitějších částí mozkové kůry, představujících , jak říká I. P. Pavlov, „kořenové zájmy celého organismu, jeho celistvost, jeho existence v přítomnosti takto akutně a intenzivně vyvinutého neurotika“.na depresivní stav způsobený tak jemným a intimním zážitkem, farmakoterapie ani hydroterapie přirozeně neúčinkují. Přitom psychoterapie prováděná v bdělém stavu nebo v ospalém stavu nebo v sugerovaném snu ve většině případů přináší pozitivní a radikální efekt ve velmi krátké době. Posledně jmenovaná okolnost jasně odporuje výroku slavného švýcarského psychiatra a hypnologa Forela (1910), který říká, že „bylo by marné vštěpovat zamilované dívce nenávist a antipatii vůči jejímu milenci, protože pocit sexuální lásky je hodně silnější než vliv cizí sugesce." Forel zřejmě neznamenal, že v těchto případech je úspěch léčby zajištěn touhou samotného pacienta zbavit se svého pocitu. Jasnou ilustraci účinnosti psychoterapie můžeme vidět v našich pozorováních u 52 jedinců (12 mužů a 40 žen), kteří trpěli „erotogenním“ neurotickým stavem, a u 30 lidí byla úspěšnost léčby výjimečná: patologický stav nebyl pouze zcela eliminován, ale byl eliminován nebo prudce oslaben a samotný pocit. U 12 lidí byl úspěch částečný (úleva) a pouze u 10 bez efektu. Důvodem bylo, že tři z nich netoužili po léčbě, dalších sedm nereagovalo na hypnózu a psychoterapie prováděná v bdělém stavu u nich nebyla úspěšná. Nejčastějšími příčinami erotogenních depresí u našich pacientů byly: neúspěšná první láska, ponechaná bez reciprocity, nebo komplikovaná určitými překážkami v manželství, odchod blízkého (manžela, manželky); morální méněcennost objektu přitažlivosti, vědomí nepřijatelnosti citů z důvodu velkého věkového rozdílu, duševní choroby atd., druhé manželství za přítomnosti přetrvávajícího pocitu lásky k prvnímu manželovi a vyjádřené touhy zbavit se tohoto pocitu, rozchod, ke kterému došlo kvůli odlišnosti postav, ale pokud oba mají stejný pocit atd. Lékařovo podcenění těchto etiologických faktorů ho nevyhnutelně vede na špatnou cestu. Jeden z našich 45letých pacientů trpících erotogenním neurotickým stavem byl tedy na klinice 6 měsíců bezvýsledně léčen jako arterioskleróza. Po zjištění skutečné příčiny onemocnění a kombinované psychoterapii se pacient uzdravil. Účinek takové terapie je obvykle trvalý a radikální. Zde jsou některé postřehy související s tímto: 1. Pacientku M., 28 let, půl roku před odchodem do ambulance náhle opustil manžel, ke kterému stále chová silné city. Je v depresivním stavu a trpí psychogenními zrakovými a sluchovými halucinačními jevy (obraz a hlas jejího manžela), které trvají již 6 měsíců. Z tohoto stavu jsem se úplně zbavila 5 sezení psychoterapie, ve které byla navozena lhostejnost k mému manželovi a úplné uzdravení. Pozitivní sledování 22 let (pozorování A.E. Breslava).2. Pacient N., 21 let, si stěžoval na deprese, melancholii, nadměrnou podrážděnost, nezájem o život, myšlenky na sebevraždu, špatný spánek, bezesné noci, naprostý nedostatek chuti k jídlu a náhlé hubnutí. Byl jsem nemocný několik měsíců. Důvodem je pocit zamilovanosti do osoby, která je extrémně nemorální a stojí ve všech ohledech pod ní, což způsobuje „bolestivé zážitky“. Nezávislý boj s pocity a pomoc druhých jsou v tomto směru neúčinné; žádá, aby ji tohoto pocitu zbavil. Vysvětlující psychoterapie nepřinesla pozitivní efekt. Během 5 sezení motivované verbální sugesce v sugesci snu postupně zmizel pocit zamilovanosti, obnovil se spánek, chuť k jídlu a předchozí dobrá nálada a 2 týdny po zahájení léčby se pacientka cítila „zcela osvobozená od své noční můry“. .“ Pozitivní sledování 2 roky: zdravý, veselý,je veselá, úspěšně vystudovala uměleckou školu a nikdy si nepamatuje „předmět těžké lásky“. Tak byla pomocí psychoterapie odstraněna základní příčina tohoto komplexního reaktivního utrpení. Následně se zamilovala do jiného člověka a provdala se za něj (postřeh autora).3. Pacient X., 32 let, si stěžoval na nespavost, ztrátu zájmu o život, prudce sníženou schopnost pracovat, ztrátu chuti k jídlu a vyhublost. Tento stav spojuje s „pocitem vášnivé lásky, který ho sevřel“ k jedné ze svých zaměstnankyň. Bezvýsledný boj s tímto pocitem ho podle něj poslední měsíc „trápil“ a jeho „utrpení je nesmírně bolestivé“. Přišel s prosbou, aby mi „pomohl zbavit se tohoto pocitu a znovu pracovat“. Zde jsou jeho slova: „Získala mě od prvního setkání,“ řekl vzrušeně. "Nejprve se ke mně chovala laskavě, jako by mi dávala najevo pozornost a preference, a já byl uchvácen city k ní... Nemohl jsem bez ní být ani minutu... Žil jsem a žil pro ni." A třesu se, když ji vidím... Brzy jsem si všiml, že začala chodit s ostatními... objevila se žárlivost... Začal jsem ztrácet sebekontrolu... to mělo špatný vliv na mou práci... Navíc , když jsem ji viděl s ostatními animovanou, začalo mi bušit srdce, zrudl a pálil mi obličej, točila se mi hlava, takže si mě kolegové často pletli s opilcem... Všechno s ní spojené mě přivádělo do třesu. Ale posmívala se mi, flirtovala s ostatními. Když jsem se dozvěděl o jejím novém románu, úplně jsem ztratil hlavu. Moji kolegové se mě snažili přesvědčit, abych na ni přestal myslet. Nakonec jsem se k tomu odhodlal, ale nemohl jsem na ni zapomenout: nedovedl jsem si bez ní představit život, i když jsem si byl vědom, že z hlediska duševního vývoje se mi nevyrovná a navíc je ošklivá, ale. .. Přitahovalo mě to a nebyl jsem schopen ji opustit…“ Prováděli jsme psychoterapii v ospalém stavu. Během 1. sezení, kdy pacient ležel se zavřenýma očima a poslouchal sugestivní slova, podle svých slov „trpěl, když říkali, že na ni zapomene“. Ale když přišel o týden později na 2. sezení, hlásil, že cítí výrazné zlepšení. Přes každodenní setkávání s ní po bohoslužbě přitažlivost k ní výrazně zeslábla, zlepšil se celkový zdravotní stav, chuť k jídlu, spánek a i přes důvody neprožívá pocity žárlivosti. Když dorazil na 3. sezení, řekl: "Ačkoli na ni myslím docela často a stále je to pro ni přitažlivost, je to úplně jiné povahy." Jestliže před začátkem psychoterapie neustále, bolestivě myslel na „ni“ a každá vzpomínka mu způsobovala „mentální a srdeční bolest“, nyní tomu tak není. "Teď mám více vůle," prohlašuje pacient. Zároveň se změnil i jeho pocit: „Mám ji rád tak nějak klidně. Teď už počítám s tím, že mi život nezařídí, ale zničí!" Pacientka po příchodu na 4. sezení uvedla: „Cítím k ní naprostý klid, nechci si ani myslet, že se mi tak líbila. Byl jsem znovuzrozený, mám pocit, že jsem se stal jiným." Během tohoto sezení bylo poprvé dosaženo hlubokého spánku. V následujících dnech jsem zaznamenal. že po tomto sezení začal v noci hluboce a tvrdě spát a že se k „ní“ choval naprosto klidně. Odmítl její pozvání, aby přišel: "Nemám na ni žádné myšlenky, mám skvělou náladu." Nakonec nám po dalším sezení řekl: „Není k ní ani stopa citů. Často sedím a přemýšlím: jak se může člověk znovu narodit! Jako by ji nikdy nemiloval! A je nějak zvláštní pomyslet si: jak jsem se mohl zbavit stavu noční můry?" Po posledním, 8. sezení řekl, že se cítil „konečně vysvobozen ze své bolestivé nemoci“ a obnovil se normální spánek, zájem o život, pracovní schopnost a síla vůle: „Nyní jsem stejný, jako jsem byl před nemocí, Už mě to neláká." Ne, ani na ni nemyslím!" Po 4 měsících byl předveden na konferenci psychoterapeutů a nadále se cítí dobře. Navzdory častým schůzkám v oficiálním prostředí s bývalým objektem své lásky, on.