Od autora: Existuje důvod, proč lidé zůstávají sami právě ve chvílích, kdy je podpora nejvíce potřeba. Je pro mě důležité psát a mluvit o studu. Ať se vám stane cokoliv, není to důvod zůstat izolovaný od lidí a bez pomoci Moje vlastní zkušenost a zkušenosti klientů ukazují, že nejnesnesitelnější věcí na prožívání životních potíží je stud a strach. Hanba za to, co se děje, a strach z odmítnutí. Iracionální strach, mimo jakoukoli vědomou kontrolu, že když vás uvidí nahého ve vší vaší nepochopitelnosti a bezmoci, v tvrdohlavosti, ve strachu, ve vaší neschopnosti dělat, co chcete, někdo důležitý vás odmítne, možná v hněvu, nebo možná s pohrdáním zkroutí rty a tiše už jen pomyšlení na to zbavuje člověka síly k životu, ochromuje hanbu a strach. A dopadá to na takový začarovaný kruh - stud za situaci samotnou a sebe v ní vyvolává akce, které zase vyvolávají nové útoky hanby a tak dále ad infinitum Zdá se mi, že východ je tam, kde je vchod. Hehe... Další nudná fráze o ničem, napadlo by mě, kdybych tento text četl a nepsal. Psychologická pomoc je taková pomoc a tak psychologická, pokusím se to vysvětlit ne metaforou, ale obyčejným lidským jazykem. Je důležité objevit sám sebe na začátku kolotoče studu a smutku. Kde jsme si řekli: takhle by to nemělo být pro normální lidi. Škoda, že to máš takhle. Je škoda se ve svém věku ocitnout ve své situaci, svou myslí, ve svém prostředí... A tato hanba může vzrůst na čemkoli, ale začátkem revoluce je situace, kdy si člověk řekne něco jako následující : měl jsi mít pravdu vybrat si partnera, vychovávat děti, mluvit s nadřízenými, učit, vědět, umět... Tady vstupujeme do tohoto labyrintu Minotaura. Ještě jednou byla metafora Na stejném místě začátek vlákna, které vás vyvede z labyrintu studu, ano, do takové situace se můžete dostat. Jsem tady, cítím se špatně a stydím se. Cítím to, jsou to těžké pocity a zároveň se bojím. Existuje právo na zlepšení a zhoršení situace. Jsem tady a to, že jsem tady, je o tom, co se mi děje, ne o tom, kdo jsem Já a to, co se mi děje, není totéž. Jsem víc než tato situace, můj život je širší než to, co se děje Právě ve chvílích hlubokého studu je důležité přijmout sám sebe jako zahanbeného. To bude projevem té velmi upřímné lásky a důvěry v sebe sama. To se snadno řekne, ale extrémně těžko realizuje. Přijmout se zahanbeným totiž znamená riskovat. Riskujte, že budou vidět vaše vlastní nedokonalosti a nekorektnosti. Je to o tom, že si dovolíte být zranitelní a je tu také strach ze zhoršení, zničení situace... Ztratit notoricky známý „tvář, ale bez žití a přijímání studu neexistuje způsob, jak žít tento strach z odmítnutí. Aniž byste se otevřeli sami sobě, aniž byste se poznali ve smutku a strachu, neexistuje způsob, jak uznat své právo být tím, kým jste tady a teď. Žádné právo na život. Vždyť ten nejdůležitější a nejbližší člověk, já, nás v hanbě a smutku odmítá, říká si přesně ta slova, která jsou tak děsivá slyšet.