Terapeutické sezení ke zbavení se emoční závislosti pomocí techniky emocionálně-imaginativní terapie N. Linde „Návrat emocionálních investic“. Podrobnosti naleznete v původním zdroji. V každém případě, prožívání ztráty nebo zármutku, je proces, který trvá určitou dobu, kterou si musíte nechat „žvýkat“, „spolknout“, „strávit“. Technika „návratnosti investic“ pro zbavení se emocionální závislosti je nejúčinnější, když se po nějaké době skutečně „nedostatečná“ vazba nebo fixace stane zjevnou. "Rozumím všemu, ale nemůžu to udělat jinak, a pak trpím, nadávám si a obviňuji se." V tomto případě bojovat se sebou, vnucovat se, zakazovat si je méně efektivní způsob, jak něco změnit, důležitější a užitečnější je přijmout. Přijměte sami sebe, přijměte ty oslabené části sebe sama a dejte jim zdroj pro život, pro růst a rozvoj. Ale o tom až příště Klient přišel s problémem vážných obav z rozchodu, který se stal nedávno. Technika byla prováděna s cílem znovu získat zdroje vynaložené během vztahu, aby po popisu situace a jejích pocitů (viny, úzkost, „blackout“) klientka prošla procesem prožívání rozchodu klidněji a snadněji odpověděla na otázku, co dávala svému bývalému během procesu vztahy - péče, něha, pozornost, podpora..., nakonec také došli k péči a kontrole Klientka velmi rychle začala reprodukovat obrazy a představovala si někde v dálka, na dálku, jako by zasadila strom, zvedla ho a ohradila plotem, aby se ho nikdo nedotýkal, zdá se, že k tomu není důvod, ale je tam plot, vysoký asi po pás. Celý tento obrázek je na kousku země a je ve tmě. Po několika sekundách bylo jasné, že strom s listy usychá. Ukázalo se, že strom je bříza a znamenal pro klienta důvěru a sílu. Cítil jsem strach, že by tento její strom mohl být někomu darován nebo darován poté, co jsem s klientkou trochu probral, zda je to její strom, zda se o něj chce starat (dát mu trochu slunce nebo ho zalít vodou). padl opatrný návrh, že by to snad mohla dostat zpět ?Zalévání stromu se nepovedlo, sluníčko jsme nenašli, podařilo se nám rozsvítit jen velkou lampu a nakonec klient souhlasil. vzít si to pro sebe. Obrázek se přiblížil a objevil se vedle klienta trochu vlevo. Ale nemohl jsem se smířit s pochybnostmi, zda je to ona. Po minutě, po přemýšlení, klient řekl, plot není můj! Můj určitě ne, ten nepotřebuji, ale ten strom je můj, určitě můj, na sto procent, když už jsme probrali, že za žádných okolností nevezmeme cizí, brali bychom jen to, co bylo naše, přelezla plot! vzala strom, položila jí ho na rameno, přiblížila a položila před sebe. Cítila jsem hrdost a radost, zdálo se mi, jako by to bylo „teplejší“ a „pohodlnější“, když jsem přemýšlela o myšlence vzít strom do sebe a dát mu příležitost, aby se cítila pohodlněji, řekla: „ Nemohu otevřít, něco mi brání, jako by byly zavřené dveře.“ Dveře byly požádány, aby vyšly do prostoru, ukázalo se, že jsou tak staré a rezavé, pevně zavřené bez šance je nějak otevřít. Následují obvyklé otázky a odpovědi, které k nim přicházely: - Milá dvířka, co děláš - Chráníš, aby se nikdo nedostal dovnitř a neškodil - Když jsi se objevil, kolik bylo té dívce..., 3.-5 ... - 13 let , konflikt mezi rodiči (bez podrobností). Dívka pak pocítila strach a odpor. Klient a já jsme poděkovali dveřím za veškerou péči a ochranu, kterou po tolik let poskytovaly. Dveře se uvolnily, proměnily se v čerstvý kov a otevřely se. Znovu jsme jí poděkovali. Navrhli, aby se dveře vrátily dovnitř těla, pokud byly jeho součástí, ale dveře se zeptaly: "Potřebujete mě?" Klient s upřímným překvapením a radostí odpověděl, že ne, a dveře odletěly Dále jsme ještě museli přijmout břízu v sobě a s ní sebedůvěru a sílu..