Od autora: Tento článek je další příležitostí ukázat vztah mezi naším tělem a psychologií. Uvědomění si osobních důvodů, psychická a fyzická aktivita, optimismus a touha po plnohodnotném životě minimalizují riziko nadměrné obezity. Jaro. V tomto slově je toho tolik… Hmotnost. V jednom slově je tolik bolesti... (moje improvizace) Rodíme se ve vztahu. Na začátku je to vztah našich rodičů, v jehož důsledku se objevujeme. A později, když dospějeme, budujeme vztahy se sebou samými, ostatními a světem. Dnes se ale dotknu i tématu vztahů – nadváha, jako postoj k sobě samému. Nebudu psát o fyziologických aspektech nadváhy (o tom se toho napsalo hodně), rád bych mluvil o psychologii váhy. Jak víte, jídlo je považováno za hlavní zdroj vitální energie. Prostřednictvím jídla získáváme sílu a sytost. Někdy však jídlo funguje jako „ochrana“ před realitou, a to prostřednictvím pocitů z jídla (nebo jiných stresujících, nepříjemných situací), projevem nelásky k sobě samému a takto sofistikovaně i v podobě trestání sebe sama. Většina lidí, kteří čtou tyto řádky a myslí si, že mají nadváhu, si povzdechne a řekne: „Promiňte, jaká je souvislost mezi emocemi, váhou, psychologií a mnou? Chci jen zhubnout, abych…….“ A začnou uvádět mnoho důvodů – od nákupu nových plavek (žhavé téma na léto) až po „Ráda se na sebe dívám do zrcadla.“ Ano, bohužel, v poslední době (obzvláště naléhavě) se atraktivita ženské postavy stala jedním z hlavních kritérií pro hodnocení celkového vzhledu. A negativní postoj ženy k jejímu tělu, založený na výsledcích srovnání a zjevné „prohry“ s hubenými, štíhlými lidmi, zvyšuje nejen vnitřní pochybnosti o sobě, ale také kila navíc. Jak můžeme vidět tělesné nejistoty? Patří mezi ně pokleslá ramena, celkové sevření těla a napětí při chůzi. Na druhou stranu tělo okamžitě reaguje na ztuhlost - tělo to „zrcadlí“ hromaděním v podobě tukových vrstev, v důsledku čehož se objevují další a další kilogramy a žena je stále více a více nespokojená se sebou - projevuje negativní pocity vůči sobě. Můžeme tedy pozorovat onu linii, „vlákno“, které spojuje pojmy jako „psychologie“, „emoce“ a nadváha v jedné osobě. Máme tendenci si myslet, že náš úspěch v profesním i osobním životě závisí na naší váze. Za touhou zhubnout (mít například určitou velikost) se však skrývají mnohem vážnější důvody, soustředěné v našem nevědomí. A z váhy se stává jen zástěrka. Položte si otázky: 1. "Proč bych měl zhubnout?" Zkuste na to upřímně odpovědět. Ve své praxi jsem se často setkal s různými odpověďmi. Naposledy klient nebyl schopen okamžitě odpovědět na tuto zdánlivě jednoduchou otázku. Zdálo se jí, že když zhubla (navzdory tomu, že váha byla v mezích normy), její manžel by ji miloval více, ale po dalším upřesnění se ukázalo, že její manžel je s jejím vzhledem spokojen. Pak došlo na věcné argumenty – koupila bych si spoustu krásných šatů, které se mi také rozpadly, jak jsem o tom přemýšlela. Následovaly stereotypy: „štíhlí lidé jsou více milováni“, „štíhlí lidé jsou krásnější“, až jsme se dostali k tomu nejdůležitějšímu – sebepřijetí. 2. "Co mi dává nadváha?" "Boj" (fyzický, psychologický, morální) - jakýkoli druh, vyžaduje, abychom věřili v sebe, odvahu, odhodlání a porozumění cílům. Zvýšení tělesné hmotnosti má často výhody. Od dětství jsme byli tedy „cvičeni“ zajídat své potíže a špatnou náladu něčím sladkým. Jakýkoli pokus o dietu tedy otevírá vnitřní nespokojenost a poměrně rychlé zhroucení. Kila navíc nám umožňují nevstupovat do blízkých, důvěryhodných vztahů s opačným pohlavím. Tak se bojíme konkurence s jinými, atraktivnějšími (jak se nám zdá) lidmi, že jsme připraveni „chránit“ naši psychiku před očekávaným.