Od autora: ☯ Autor Evgeniy Yakushev Nedávno jsem dostal další dopis s kletbami od ortodoxního fanatika. Obvinil mě, že se snažím sjednotit „nesjednotitelné“, tedy lidi. Že prý každý, kdo neuznává dogmata náboženství, má shořet v pekle a to všechno... Dokuche, dal mi citáty z Nového zákona Zjevení Jana (Apokalypsa). Poté, co jsem si znovu přečetl tuto úžasnou knihu, rozhodl jsem se napsat to, co jsem zde zveřejnil. Než začnu, připomeňme si, že člověk existuje několik set tisíc let, kdy ještě nebylo náboženství. Náboženství se objevilo později, jako prvek evoluce lidského vědomí. A až poté, jako aspekt manipulace. Ale nemluvme o tom. Náboženství hrálo obrovskou roli při utváření kultury určitých národů. Bez nich si nelze představit jediný starověký stát. Ano, a nejen starověké. Téměř v každém náboženství je Bůh samostatnou bytostí, která ovládá lidi, žehná těm, kdo mu slouží, a trestá neposlušné. Jednoduše řečeno, takhle si s námi hraje. Vraťme se však v této poznámce k tomu hlavnímu. Podíváme-li se na Ježíšovo učení nikoli prizmatem náboženství a dogmat, ale jakoby z vnější perspektivy, můžeme si všimnout, že tento, nepochybně osvícený muž, pouze vyzýval k tomu, aby věnoval pozornost hluboko do sebe. Nikdy neřekl, že nebe a peklo jsou specifická místa. Zatímco ukazuje, že „království nebeské je ve vás“ (Lukáš 17:20-21). Jinými slovy, peklo a nebe jsou vnitřní stavy člověka. Deprese, pocit viny, strach, stud atd. lze také považovat za druh pekla. Zatímco radost a štěstí je nebe. A pokud ano, pak Kniha Zjevení Jana nebo Apokalypsa je pouze popisem vnitřního stavu člověka, který se s námi podělil formou metafor a alegorií v posledních kapitolách Nového zákona to, o čem se v Písmu mluví, se mluví o státech, a ne o jednotlivých subjektech, subjektech, objektech a zeměpisných místech. To všechno jsou obyčejné metafory. Pak se vraťme k hlavní zákeřnosti křesťanství – druhému příchodu Krista. Co to může znamenat pro nás všechny: věřící i nevěřící? Troufám si tvrdit, že nemluvíme o konkrétní osobě, která náhle přijde jako fyzický objekt a porazí „zlo“. Spíše mluvíme pouze o vnitřním stavu vědomí, kdy se každý člověk stává právě tím „Kristem“ a osvobozuje se od pocitu odloučení od všeho ostatního, tedy od vázání na své postoje, přesvědčení, závislosti atd. Obecně se jedná o čistou psychologii. Jděte za hranice svých vlastních přesvědčení, kterým jste kdysi věřili. Již nyní si miliony lidí začínají uvědomovat, že všechny psychické problémy nepocházejí zvenčí, ale jsou jakousi iluzí, ve kterou věřili. To, co mám na mysli? Jakýkoli psychologický nebo duchovní problém je jen iluze, myšlenka, přesvědčení, které člověk obdařil silou a významem tím, že v něj kdysi uvěřil. Pokud odstraníte důležitost této myšlenky, necháte ji jít a uvědomíte si ji jako vnější pozorovatel, pak si budete moci všimnout, že problém v první řadě nikdy neexistoval. Byla to jen vaše myšlenka, se kterou jste se ztotožnili. Ale myšlenky a zkušenosti nejste vy. Tohle je jen malá část vás. Jako by tam byl oceán a vlny. Vlny nelze oddělit od oceánu. Jsou jeho nedílnou součástí. Existuje úžasný princip, který staví vše na své místo. A to je princip uvědomění. Vše, co potřebujete, je přestat v cokoli věřit a začít si uvědomovat. A to je možné pouze tehdy, když dokážete odpovědět na své otázky: - Kdo jsem? Kde jsem? A kdo nebo co ve mně si to všechno uvědomuje? Ježíš, Buddha, Mojžíš, Abraham, Adam atd. jsou prostě vnitřní stavy, které lidé popsali ve formě metafor. Z tohoto pohledu každé náboženství nabývá zcela jiného významu – psychoterapeutického, ve který není třeba věřit. Je lepší si to uvědomit. Proto,.