Dnes jsem ve své práci narazil na téma řešení oidipovského komplexu. Jedná se o situaci ve vztazích s rodiči, která by měla skončit zklamáním: neschopnost zorganizovat pár s rodičem opačného pohlaví I rád bych vám připomněl, že pokud se toto zklamání nestane a rodiče se náhle rozhodnou hrát si se svými dětmi a snažit se je nerozrušit, vývoj dítěte půjde cestou hysterické osobnosti osobnost se bude vyznačovat: * bolestivou touhou po pozornosti * maximálním projevem mužských či ženských rysů * sexualizací vlastního obrazu * náročným chováním k sobě i druhým * bolestivou reakcí na „druhé pozice“ přes všechnu jejich jas, sexualitu a přitažlivost, hysterici jsou nuceni se skrývat před vnějším světem. Někde uvnitř kvůli nevyřešenému oidipovskému komplexu zůstává malé dítě, které křičí do celého světa: „Miluj mě, prosím!“ A pokud přistoupíme k analýze tohoto tématu hluboce, opět vidíme správnost zakladatelů psychoanalýzy. Vše, co se děje, se v tomto případě velmi blíží kleinovskému chápání problematiky a absenci přechodu z paranoidně-schizoidní polohy dítěte do depresivní. V případě hysteroida není v rodičovském vztahu místo, ze kterého by byl vyloučen. Špatné a dobré předměty u takového člověka neprošly cestou konečné integrace do sebe. Odtud postoj k sobě samému, který netoleruje frustraci. Buď jsem nejlepší, nebo nejsem Přístup hysteroidů k ​​partnerství je zvláštní. Zatímco jsou mladí, vybírají si spíše starší partnery, kteří mohou kompenzovat jejich rodičovskou postavu. Když je ale mládí opustí, vynahrazují si to na úkor jiné osoby. Potřebují partnera, který potvrdí, že do svého života vnášejí stejnou mladistvost. Zachování hysteroidní příslušnosti k jejich sexualizovanému sebepojetí Stárnutí, stejně jako nedostatek pozornosti, je pro lidi tohoto typu velmi bolestivé. Budou se snažit zatlačit co nejdále okamžik, kdy už nebudou moci přitahovat pohledy cizích lidí. http://psychologistpenza.rf https://t.me/psychology_kulichkov