Od autora: Na druhé straně volby A jezte ryby, a nemyjte pánev „Chuť měděné peníze v ústech pod jazykem... Charon ponoří veslo do Lethe Dnes se neznám A v každé písničce pletu sloky.“ Charon. Nelze ji obejít na cestě ze světa živých do světa na druhé straně reality. Za přejezd by měl dostat odměnu. Přechod je povinen zaplatit poplatek Myslel jsem, jak často jsem se s těmito Strážci prahu setkal v mýtech a pohádkách. Tříhlavý Cerberus, kterého je třeba nakrmit, a jednohlavý Miracle Yudo na řece Smorodina, slovanská obdoba Styxů. A Čarodějnické chatrče na kraji, na Kraji lesa, na Hranici a Trollové na Mostech spojujících dva břehy řeky a Minotaur, Sfinga a... Znám mnoho příběhů o okamžik přechodu do nového stavu, nové reality, nového života. Nebo smrt mě nežádá. Zdá se, že je mu jedno, jestli půjdu nebo ne. Nebyl jsem tam pozván. Pokud však chcete jít „na druhou stranu“, je vyžadován poplatek. Možná to budou moje řetězy. Řetězy mého otroctví jsou na „tomto břehu“, ale jak drahé mi jsou! Sblížil jsem se s nimi, vyrostli. A jaká je škoda rozdávat to, co je „domorodé“, i když to život zatěžuje. A Guardian vás nepožádá, abyste mu je dali... s chladnou lhostejností je mi jedno, jestli půjdeš. Je pro něj méně starostí nosit vaše řetězy a pak je „odepsat do skladu.“ Na tomto prahu nechápu, že je potřeba vzdát se svých řetězů „můj kříž“ dále, k tomu šťastnému břehu. A pak se nějak... rozplynou... pokud už nebudou potřeba, nejsem připraven se rozloučit s touto malou hodnotou a jen si označuji čas na starém břehu a dívám se přes hlavu Strážce na svou. světlá budoucnost nemůžu odejít z práce, kde je stabilní plat. Nemůžu to dát pryč. Jak harmonogram, tak stabilita. Ano, tam, za přechodem, je můj sen, je tam obchod, zájem, ale... ale není důvěra v budoucnost. Pojď, budu pracovat tam, kde jsem teď, a až se mi podaří rozjet vlastní firmu, pak opustím svou nenávistnou práci. Ale poté. Po. Eh? Tímto vás ujišťuji o své úctě... a mohl byste... no, jako výjimku...“ Ale Guardian, jak se zdá, nepatří do mé reality. Je mezi světy. A neslyší. Jako počítačový program, bezcitný... Mohu tam přinést staré vztahy? ahoj strážce?? Teď nemůžu, nemůžu opustit svého muže!! Žiju s ním! Tady, kam mám jít?? Za pronajatý byt? Milý strážce... Koneckonců, lidé nechodí bosí, aby si koupili nové boty? Přejdu Tvůj most, tam, kde štěstí padá z nebe, okamžitě, okamžitě opustím svého pitomce, jakmile mi na hlavu padne nový ženich! Přesněji mi bude padat k nohám a věrně mi olizovat patu. Pak to vrátím... aktuální. Je tam hodně byznysu! Vezmi si to, Bože, není to pro mě dobré... Chci bohatství. Co ti mohu dát, strážce, když jsem žebrák? Strážce, přišel jsi o rozum? Teď přejdu most, zbohatnu tam a... pak... pak. Dát svému budoucímu bohatému manželovi svobodu? Teď ne, no, je to nerovná výměna, ne? Moje mládí výměnou za zlato není fér. Nechci být ve zlaté kleci a společnost je proti, odsoudí mě. Je to to, co chceš, strážce? Nech mě jít, chápeš, že místo svobody teď nabídnu své tělo, a... kam mě tlačíš? Do panelu „Nechte svou naději na volnosti, nechte svou nevědomost, nechte tu lenost a nedostatek profese. Musíš něco nechat!“ řekl by Strážce, kdyby se nudil a chtěl si promluvit, ale on je mezi světy a někdy přichází do našich snů s radou. Naslouchat moudrosti dvoumilionového muže ve svém snu je skoro jako mluvit s Guardianem Chuť měděných peněz ve vašich ústech pod jazykem... Charon ponoří své veslo do zapomnění poznaj se dnes A já si pletu sloky v každé písni Na druhé straně výběru se musíš opravdu znovu poznat. Protože slušná část mě zůstane pro Guardiana. Část, která byla obětována, zůstane. Z vlastní svobodné vůle. Vaši Irinu Paninu společně najdeme!